Často slýcháváme, že jsou muži z Marsu a ženy z Venuše. Poslední dobou to však vypadá, jako bychom všichni byli každý ze své malé planety, na níž se mluví zcela odlišně od ostatních, a že když se potkáme, nejen že se nedokážeme pochopit, ale tváříme se, že si ani nerozumíme.
Ne vždy je všechno růžové. Spíš by se dalo napsat, že v posledních dnech se toho děje tolik – tak zásadních a zlomových okamžiků, často smutných – až z toho mrazí. A tak se jako jednotlivci, ale i jako širší komunita, dostáváme stále častěji pod tlak vnějšího světa, jehož (zlo)vůli
Celý život posloucháme rady a doporučení ke všemu – jak se máme chovat, s kým mluvit, koho si vzít, o co a koho se postarat, co jak dělat a nedělat, co nosit. Tyto rady a postoje se týkají především našeho osobního života s těmi nejvíc nejbližšími. A většinou vyznívají jako
Nikdy nebude dost textů o důležitosti komunikace. Natož o důležitosti komunikace mezi mužem a ženou. Proč? Prostě to nestačí. Jen málo jsme ochotni v reálném životě čerpat z osvědčených pravd a doporučení. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč se takřka dnes a denně setkávám v mé koučovací praxi právě s
V pietě a poctě Jejímu Veličenstvu Královně Alžbětě II. 8.9.2022 se změnil svět. Už nikdy nebude stejný. Ve večerních hodinách zemřela Panovnice, která v rukou držela obrovskou moc. Její Veličenstvo Královna Alžběta II. Ta s velkým K. Ikona. Jako by se s jejím srdcem zastavil i život sám. Ta moc,
Divná otázka, nemyslíte? Kolik stojí zájem? Zájem partnerů o toho druhého? Či přesněji vyjádření zájmu? Jsou li na počátku vztahu, pak nic není problém. Oba se snaží být neustále spolu, mluví spolu, jedí, dýchají, milují se a doplňují. Postupem času, jak se jejich vztah prohlubuje, částečně mizí i jejich potřeba
V těchto bouřlivých (a to i doslova) dnech, nabytých třaskavě měnící se energií, toužíme možná více než jindy po trvalosti, klidu, zázemí a pohodě, a to napříč naším životem – zaměstnáním počínaje a vztahem konče. Všichni požadují návod na spokojený vztah a poučkami, jak na něj, se to hemží všude.
Že život není jen růžový a že někdy ty brýle spadnou velmi zostra už většina z vás ví. Že padají obvykle ve chvílích, kdy si hovíte na pomyslném obláčku štěstí a tím pádem ten náraz bývá pěkně tvrdý, protože nečekaný, už víte také … Všichni se těch chvil bojíme a
Ono se to řekne: Neztrácej naději. Měj naději. Naděje umírá poslední. No jo, ale – kde jí vzít? Jak jí posílit? Jak uvěřit, že se budou dít dobré, pro nás prospěšné, věci, když máme za sebou, před sebou nebo aktuálně prožíváme období plné starostí a nezdarů? Praktický návod, co dělat:
Energie posledních dnů a týdnů je velmi tíživá a vyčerpávající. Nejen extrémními teplotami (kdy už i mně, horkomilovi, začíná být teplo), ale především událostmi, které potkávají mnoho z nás. V zaměstnání, doma, i ve vztazích. A tak, když jsme před ně postaveni, přejeme si, často i zoufale, abychom neudělali chybu,
Mnozí z vás už vědí, že miluji moře a oceán. Tu nádhernou jiskřivou vodu, její vůni, barvu, sílu, vzduch nad ní prosycený kapénkami a spalující žhavé slunce. A vlny, v nichž se dá dovádět a hrát si. Stane se občas, že přijde vlna velká. Taková, která vás dokáže srazit na
Napíšu vám o tom, co čím dál častěji řeším v mé koučovně: V pohádkách jsme často slýchali, že si nakonec vždy vzal princ princeznu, chasník děvče a žili spolu krásně a šťastně do konce jejich životů. Že všechno dobře dopadlo, všechno se vyřešilo, všem se splnila jejich přání. Naše životy však