Dlouho to téma se mnou rezonuje, ale pokaždé, když mi napadlo jej napsat, obávala jsem se, že nenaleznu vhodná slova tak, aby bylo srozumitelné a vedoucí k zamyšlení. Až moje spřízněná duše Mo… mě přesvědčila, abych jej zveřejnila. Takže tady je: Jistě se i vám v životě stalo, že jste
Věnování: Všem těm, kteří doprovázejí… Umírání je běžnou součástí lidského a obecně celého života. A přesto nás tolik bolí. Děsí. A je častokrát tabu. Máme strach ze ztráty milované bytosti, z opuštění, samoty, z toho, že náš další život nezvládneme bez ní, z vlastní bezmoci a obavy z nepřítomnosti lásky.
Po delší době píšu … proč ta odmlka? Některá témata si potřebovala oddychnout, některá byla napsána, a některá potřebovala dozrát. A také mám pocit, že čím dál více lidí očekává, že bude voděno (téměř denně) za ručičku a jiní jim budou se vším radit …a přestože kopu do vlastních řad
Nejen já, ale i mnoho mých přátel má potřebu od začátku roku 2026 zvolnit. Oddychnout. Nebo se vnitřně usebrat do klidu a harmonie. Ne vždy se daří zůstat v klidu. Ač bychom chtěli.Zejména tehdy, pokud okolnosti, vnější svět jdou přímo proti tomu.A ve velkém. Ne drobnosti typu zmeškaná tramvaj, špatná
Mnozí z vás vědí, že mou hlavní profesí je medicína. A tu se snažím spojovat s koučinkem a mentoringem (a nebo naopak?) :-). V minulém týdnu mě jeden z klientů přivedl na zajímavou myšlenku:Řešili jsme jeho zdravotní stav a doporučení z něj plynoucí, co by měl dělat, aby se cítil
Milí přátelé, ani nevíte, jak jsem vděčná za to, že se již několik let potkáváme na mých stránkách a že nás pojí dohromady chuť pronikat do tajů mezilidských vztahů, osobnosti a práce na jejich rozvoji. Chci vám všem ze srdce popřát požehnaný nový rok 2026 plný především zdraví, protože věřte
Hoci bol uplynulý rok veľmi náročný, mali by sme voči všetkému vyjadriť vďačnosť. Lebo všetko je presne ako má byť, ako naša duša na ceste vpred potrebuje. Zažili sme presne to, čo sme potrebovali… MÁ VDĚČNOSTDěkuji, za to, že jsem kým jsem.Děkuji za minulost, jež ve mně utvořila to, kým
Předvánoční čas s sebou krom povinností a starostí s nákupem dárků, pečením cukroví a zabezpečením všeho možného přináší i nejednu radost. A k těm – alespoň pro mě – významným patří setkávání s přáteli a blízkými, třeba i formou večírků a různých party. No a tam můžete potkat Pana Božského.
Co že jsem to neměla? A nebo měla? Čas. Č.A.S. Neměla jsem ho na psaní. Za to měla dostatek pro sebe. A o to tady jde. Možná se vám zdá, že přeháním. Že přece čas JE. Že je ho všude plno. Každý ho má. Nebo může mít. Že nic nestojí.
Když jsme byli malí, asi každého z nás maminky učily umět pozdravit a poděkovat. Patřilo to k základní slušnosti a pokud toto člověk neuměl, neměl ve společnosti místo. S moderní dobou se věci mění a zdá se, jakoby původní hodnoty mizely, přičemž nejsou nahrazovány ničím.Respektive – jsou: Malostí, konzumem a
Mnozí z vás víte, že mou hlavní profesí je medicína, a to ta všeobecná praktická.A někteří rovněž víte, že miluju propojovat tohoto mého velkého “koně” s tím mladším, tedy s koučinkem a mentoringem, protože se domnívám, že zdraví fyzické jde ruku v ruce s tím psychickým, mentálním a sociálním.Že i
Nebylas tázána. Strohá věta, o které si můžete říct, že mně už zcela přeskočilo, když vás budu nabádat k vyčkávání a krokům zpět. Není to tak. Jen prosím počkejte, zkusíme se společně nad tím zamyslet. Proč? Protože je vás/nás čím dál více, kteří si něčím podobným procházejí. A protože se