Yvona

V těchto bouřlivých (a to i doslova) dnech, nabytých třaskavě měnící se energií, toužíme možná více než jindy po trvalosti, klidu, zázemí a pohodě, a to napříč naším životem – zaměstnáním počínaje a vztahem konče. Všichni požadují návod na spokojený vztah a poučkami, jak na něj, se to hemží všude.

Že život není jen růžový a že někdy ty brýle spadnou velmi zostra už většina z vás ví. Že padají obvykle ve chvílích, kdy si hovíte na pomyslném obláčku štěstí a tím pádem ten náraz bývá pěkně tvrdý, protože nečekaný, už víte také … Všichni se těch chvil bojíme a

Ono se to řekne: Neztrácej naději. Měj naději. Naděje umírá poslední. No jo, ale – kde jí vzít? Jak jí posílit? Jak uvěřit, že se budou dít dobré, pro nás prospěšné, věci, když máme za sebou, před sebou nebo aktuálně prožíváme období plné starostí a nezdarů? Praktický návod, co dělat:

Energie posledních dnů a týdnů je velmi tíživá a vyčerpávající. Nejen extrémními teplotami (kdy už i mně, horkomilovi, začíná být teplo), ale především událostmi, které potkávají mnoho z nás. V zaměstnání, doma, i ve vztazích. A tak, když jsme před ně postaveni, přejeme si, často i zoufale, abychom neudělali chybu,

Mnozí z vás už vědí, že miluji moře a oceán. Tu nádhernou jiskřivou vodu, její vůni, barvu, sílu, vzduch nad ní prosycený kapénkami a spalující žhavé slunce. A vlny, v nichž se dá dovádět a hrát si. Stane se občas, že přijde vlna velká. Taková, která vás dokáže srazit na

Napíšu vám o tom, co čím dál častěji řeším v mé koučovně: V pohádkách jsme často slýchali, že si nakonec vždy vzal princ princeznu, chasník děvče a žili spolu krásně a šťastně do konce jejich životů. Že všechno dobře dopadlo, všechno se vyřešilo, všem se splnila jejich přání. Naše životy však

Rozum a cit jsou dva nerozlučné a důležité opěrné body v životě každého z nás, které se mohou vhodně doplňovat, převažovat, ale i stát v opozici vůči sobě v různou dobu našeho bytí. Nic z toho není špatně. A přitom vše je správně. Jak tedy poznat, kdy jeden každý z

Dalo by se říci, že potřeba krásy je v pohnuté době, jakou je ta naše, povrchní a zbytečná. Válka, uprchlíci, hrozba finanční nestability dané neúměrným zdražováním všeho. Rodiny i jednotlivci omezují výdaje jen na ty nezbytně nutné a snaží se ušetřit pro dny příští. V tomto kontextu souhlasí. Mám však

Milí přátelé, často se v myšlenkách vracím k jedné fotce pořízené v poslední den mého pobytu v Ráji. Je na ní oceán, východ slunce a – ploutev. Zadíváte li se podrobněji, uvidíte ploutev a asi dvoumetrové tělo žraločího fešáka (žralok černoploutvý), o němž jsem přesvědčena, že v brzkých ranních hodinách

Dovolená. Jedno z nejsladších slovíček, které znám. A ke kterému se upínám vždy, když je v práci velký shon a mně se zdá, že už nemohu a nevydržím ani zlomek zátěže navíc. V tom okamžiku si vždy říkám: „Ještě vydrž, už jen …. pár dnů, a odpočineš si.“ Také to