Yvona

14.2. Pro někoho očekávané datum. Pro někoho těšení se na romantický den a večer plný pozornosti a lásky. Pro někoho květiny, dary, prstýnek. Pro někoho toužebně očekávané vyznání citů. A pro jiného trapnost. Klišé. Konzum. Svátek prázdnoty a západní honby za dokonalostí a vlastněním.  Ano. Mluvíme o Dnu Svatého Valentýna.

Každému z nás se občas stane, že umdlévá pod tlakem povinností a vnějších událostí, které nejsou v jeho moci, aby je ovlivnil. Zdánlivá bezmoc může přerůst v osobní přístup k těmto věcem. Platí totiž, že nepohnu li horou, mohu změnit svůj přístup k ní. Že svět není jen hodný vidím

Bez mučení se přiznám, že v kontrastu s tím, jak miluji Advent a Vánoce, Silvestr nesnáším. Není a nikdy nebyl pro mě svátkem, spíše nutným zlem, a vždy se těším, až pomine. Nejde o nostalgii ze ztráty starého roku, spíše o odpor k téměř povinnému bujarému veselí “na povel” a

Také pozorujete, milí přátelé, že téma tolerance obecně je čím dál více ožehavé v posledních letech?? Pak nejsem sama. Musím však přiznat, že to, co se děje v nedávných dnech a týdnech mezi lidmi, a to včetně sociálních sítí, předčilo ve zlém všechny mé představy. Zlo, nesnášenlivost, kastování, extrémní tlak,

Oblékat lidi je práce jistě krásná. Pro módní návrháře, stylisty, majitelé butiků i samotné asistenty prodeje. Možná ještě krásnější je, když někdo obléká vaší duši. Jak? Duši si tvoříme všichni sami – tím, co nám bylo dáno, naším krédem, zkušenostmi, výchovou, životními postoji a vzorci i ne-náhodami, které během života

Je už tradicí, že prvním blogem nového roku, který vám píšu, je krátké zamyšlení a přání. Ode mě. Pro vás. Někdy nápad přichází sám, někdy nad ním delší dobu přemýšlím. A někdy se vysloveně vnucuje a je nad slunce jasnější, jako právě nyní. Protože celý rok 2022 a i ten

Drazí přátelé, dovolte mi – tak jako každý rok – popřát Vám a Vašim blízkým z celého srdce dárky, které skoro nic nestojí, ale znamenají mnoho. Abyste tento Štědrý večer, a nejen ten, prožili ve zdraví a s těmi, s kterými chcete být, které milujete a kteří jsou pro vás důležití.

Byl listopad 2020 a já psala Vánoční prosbu. Ne blog. Prosbu. O tom, co nás v roce 2020 potkalo nového, jak Covid zamával s našimi životy – jednak doslovně, na našem zdraví, a jednak přeneseně, když ovlivnil díky lockdownům mnoho rodin, které musely zvažovat, zda vůbec a jaké dárky pořídí

Miluju Advent .… Již několik let vám o něm píšu a stejně tak to bude letos. Má pro mě obrovský duchovní význam, dává mi čas  k rozjímání, sebepohroužení, k bilancování, k přijetí i ke snům, které mám. Pro sebe, i pro své blízké. Je přímou spojnicí k vrcholu roku, k

Nevím, jak vy, přátelé, ale já měla velkou část svého života pocit, že mou prioritou je postarání se o mé blízké – aby byli spokojeni, zabezpečeni, zdraví, komfortovaní, aby měli co jíst a pít, vycházely jim jejich sny a přání a dobře se jim dařilo. Když jsem tohoto dosáhla, měla