14.2. Pro někoho očekávané datum. Pro někoho těšení se na romantický den a večer plný pozornosti a lásky. Pro někoho květiny, dary, prstýnek. Pro někoho toužebně očekávané vyznání citů. A pro jiného trapnost. Klišé. Konzum. Svátek prázdnoty a západní honby za dokonalostí a vlastněním.  Ano. Mluvíme o Dnu Svatého Valentýna. Svátku zamilovaných.

Víte, že je dán historicky tragickou smrtí kněze, který oddal tajně milenecký pár. Ten den vzbuzuje emoce a nejspíš nikoho nenechá chladným. Ani mě ne. Myslím si totiž, že jakákoli příležitost k oslavě lásky, partnerství, citu, vztahu dvou lidských bytostí by neměla zůstat bez povšimnutí.

Samozřejmě, že mě potěší pozornost a zájem o mně, květina, a vůbec nemusí být převeliká, a samozřejmě, že mě potěší drobný dárek vybraný jen pro mě. Není to ale o darech! To absolutně nejvíc, co si přeju a co chci dostat (ale také dát), je přítomná chvíle naplno prožitá s tím, koho miluju a kdo miluje mě. V lásce, v blízkosti, v harmonii, v empatii, v bezpečí. Nic víc ani méně.

Jen .… je skupina lidí, kteří milovali či milují, ale takové odezvy se jim nedostane. A pro ně mohou být má slova do krve drásající .… Ztratili bytost, kterou milovali, rozešli se s ní, často kvůli maličkosti mezi nimi vznikla komunikační propast a nebo “jen” (protože oni vědí, že to žádné jen není) s ní/s ním nemohou být. Přestože by chtěli. Vsadím se, že udělají vše pro to, aby tento den doslova přežili a rychle zapomněli. Aby to byl jejich NE Valentýn.

Myslím, že je to škoda. Protože má jít o oslavu lásky, kterou v sobě mají. Proč? Tam, kde se láska jednou narodila, už neumírá, ale žije dál. Prozáří duši člověka ve vzpomínkách, rozsvítí oči, vykouzlí úsměv na tváři, po níž ale stékají slzy.… Jen bezpodmínečná láska dokáže sloučit bolest a radost v jedno. Oni vědí, že milovat nepřestali. A proto si i oni zaslouží, aby byl tento den i jejich svátkem.

Moc bych jim přála, aby na Den Svatého Valentýna (a nejen na něj) našli klid, aby je něco potěšilo, aby si dokázali udělat čas na sebe a oslavit, byť trochu smutně, lásku, která v nich žije. Aby jí dokázali dát bytostem kolem nich, klidně i zvířatům nebo květinám, ale především sobě. Aby se z ní dokázali vypsat, vymalovat, vyzpívat. Aby tam, kde jedno slovo zranilo je či druhého, jej činy i slovy dokázali zahojit. Aby jí dokázali dát, včetně jejich nezměrné bolesti, světu, a aby právě jejich slzy odplavily to zlé.

A aby i oni jednoho dne nebyli sami .…

A tak, vy všichni slavící či neslavící, užijte si tento den přesně tak, jak sami chcete. Užijte si (Ne) Valentýna.

Ze srdce – pro vás

yv