.... Žít svůj sen ....

Nestíhám! Zaklínadlo, které používáme (velmi často i já) v každodenním životě, při kontaktu s kolegy, s přáteli, s rodinou. Nestíháme v práci, nestíháme si dojít zacvičit, nestíháme pozvání na kávu a popovídání s kamarádkou, nestíháme v klidu posedět s rodinou, ani přečíst večer dětem pohádku na dobrou noc. Naopak –

Není to tak dávno, kdy jsem psala text o velké lásce (Big Big Love). O tom, že jako malé dívenky po ní toužíme, a ani později v dospělosti nám obvykle nedochází, že její velikost se neměří počtem polibků či zamilovaných zprávami, ale právě opakem. Odříkáním, slzami, bolestí, prosbami a (bez)nadějí.

Většinu svého života jsem se bála změn. Chtěla jsem mít jistotu lidí, vztahů, zázemí. A asi proto mi celý život Bůh a Osud ukazují, že změny potřebuji jako sůl. Abych se rozvíjela, duchovně i duševně rostla, abych neustávala v tempu pulsujícího aktivního, temperamentního a vášnivého života. A tak jsem si

Měla jsem radost. Po dlouhém čase se mi ozvala milá bývalá klientka, které jsem ve svých začátcích pomáhala nalézt samu sebe v osobní, ale i profesní rovině. S potěšením jsem poslouchala, že se jí daří, že i život s partnerem se zklidnil a prožívala radost, a všechno dle ní klape

Je to určitě hodná a velmi pracovitá dívka. Má krásné modré oči a dlouhatánské řasy, má milý výraz v obličeji, ale teď mi v koučovně pláče a hroutí se, že nemůže najít kluka, že jí nikdo nechce, a že nemůže najít ani zaměstnání. Promlouvám k ní laskavě a učím jí

Jak jí uspokojit? Čekáte podrobný sexuální návod, který jí vystřelí ke hvězdám? Pánové .… pokud čtete můj blog, žádné podrobné rady v tomto duchu nepotřebujete, protože pravděpodobně sexuálním Bohem plným empatie a pozornosti již jste. Howgh. Takže vás možná zklamu, ale budu psát o naplnění citovém. Které vedle toho výše zmíněného

K tomuto neveselému blogu mě inspirovaly nedávné události. Budu psát o třech poměrně typických českých vlastnostech, které ale k chlubení moc nejsou. O zlobě, závisti a zášti. I historickým vlivem komunistů, způsobu vládnutí nynějších mocných, ale – přiznejme si – vrozené či získané malosti a švejkovství mnoha obyvatel naší země

Když jsem byla malá holčička, myslela jsem si, že štěstí přijde do mého života jako něco velkého. Velká událost, která se stane. Zastaví se svět, budou zvonit zvony, Slunce políbí Zemi … Třeba jako vystudování školy, promoce, svatba, narození dítěte … Že život se bude dělit na před a po.

Spíš než o koučink šlo o setkání s kamarádkou v oblíbené kavárně s výhledem na zapadající slunce nad věží píseckého kostela. Přiběhla na poslední chvíli udýchaná, v rukou tašky naplněné nákupem a v hlavě seznam povinností, které je ještě třeba do večera splnit. Starostí o děti a domácí zvířata počínaje přes večeři

Ivana Jirmářová A pak se jednoho dne objeví někdo, vedle koho už zmizí hranice, kde končí a začíná “druhý”. Někdo, kdo vše to, co jsi považovala za vrchol hloubky a intimity, bude s každým dnem znovu a znovu bořit, aby Ti ukázal, že to jde ještě hlouběji. Někdo, vedle koho

Traduje se jeden příběh .… Malý chlapec miloval motýly. Vydržel se na ně dívat celé hodiny a opájel se jejich krásou, ladností a křehkostí. Toužil jim být nablízku a vždy se radoval, když se v jeho okolí objevil motýl jinak vybarvený než ostatní. Vymýšlel jim jména i příběhy. Jednoho dne našel

Jsou lidé, kterých je všude plno. O kterých víte, že jsou. A možná byste ani tak někdy vědět nechtěli. Jsou lidé, které máte nablízku. Přestože nejsou tolik vidět, už vůbec ne slyšet, s nimiž nepotřebujete mít kontakt neustále, protože vy víte. A oni také. Víte to, že jsou. Víte to, že