.... Žít svůj sen ....

Obrátila se na mě kamarádka. V rámci pandemie Covid -19 byla dlouho doma v režimu home office a nyní je čas vrátit se do kanceláře. V práci však přijali taková opatření a změny, které se jí nelíbí, zdají zbytečné a ona cítí, že tato práce možná pro ní pomalu končí,

Záměrně jsem se na delší dobu odmlčela. To proto, abyste mohli přemýšlet sami o sobě i – možná – o mých předchozích textech. Našli jste sami sebe? To, co byste si měli odnést? Už delší dobu vnímám vyostřující se polaritu společnosti. A na rovinu napíšu, že je mně fyzicky špatně

Už od konce února jsem tušila, že to bude jízda, v negativním slova smyslu. V tichém ochromení jsme vstřebávali zprávy o letalitě nového koronaviru v Číně, když na nás dolehl jeho zdrcující úder v milované Itálii. Mám tam mnoho přátel, i v řadách lékařů, a tak jsem měla zprávy de

Smířili jsme se s nouzovým stavem. Ušili jsme si roušky, snažili se – v českých podmínkách – dodržovat karanténu. Jenže nouzový stav a s ním mimořádná opatření pozvolna končí, a lidé touží po jejích uvolnění. Co touží!! Podle jejich reakcí na sociálních sítích jsou naštvaní, zlostní, cítí sociální i finanční

Vědět všechno nejlépe je něco jako český sport. Protože Češi rozumějí všemu nejlépe – pivu, fotbalu i medicíně. Všechno by udělali lépe, snáz a hlavně bez zbytečných průtahů. Takže ano. I ve zdravotnictví měl být už dávno přístup k nákaze jiný. Lepší. Je moc zbytečných zákazů, příkazů, roušky jsou dle

Jsem jedna z vás. Z lékařů první linie. Konkrétně z praktických lékařů pro dospělé. Jen mám ke své profesi navíc milované mladší “dítě” – mentoring a koučink. A tak dokáži unikátně spojit nejen znalost toho, co nás všechny dennodenně trápí, ale podívat se na problém i očima našich emocí a

Proč si téměř všichni s úlevou vydechnou, když si přečtou statistiky o nemocnosti a úmrtnosti na nový typ coronaviru?? Vy nevíte?? Protože se vás to pravděpodobně netýká. Protože se to týká jen starých. Věkové skupiny sedmdesát plus. Jste happy? Ne?? Že tu něco smrdí?? To bych řekla!!! Pro normální, milující

Už jsem zmiňovala v mém předchozím textu Proti úzkosti, že jsem si před několika týdny prošla obdobím zoufalství, kdy jsem se snažila upozornit na nebezpečí, které přicházelo, a v té době takřka nikdo neslyšel. Teď je to jiné. Takový zvláštní vnitřní klid. Vyrovnanost. Obrovský respekt a pokora před životem, také

Moji milí, před asi osmi či devíti týdny jsem byla vyčerpaná a zoufalá, protože jsem se snažila upozornit na nebezpečí, které jsem logicky předpokládala z vývoje onemocnění novým coronavirem v Číně a posléze v Itálii. Moji přátelé si ťukali na čelo a radili mně, ať to rozdýchám. Že to přeháním.

Milí přátelé, tím, že Covid-19 propukl, jsme dostali neskutečný dar – dar blízkosti, lidskosti, porozumění, času na své nejbližší i sami na sebe (v tomhle mám jako lékařka smůlu) a dar možnosti změnit všechno, co jsme v dosavadním životě dělali špatně, či nedělali vůbec a moc bychom si přáli, aby

Jak tedy přežít? Bojíme se. Už i ti, kteří nejapně žertovali o nové nemoci, zmlkli a pochopili, že nejde o žádný mediální humbuk a že nám jde všem o zdraví a životy. Bojíme se o sebe, o naše blízké. Snažíme se – podle mě docela racionálně – předzásobit a získat

Minulý víkend byl pro mě přelomový. Pacientů s ověřenou nákazou Covid -19 přibývalo, prokázal se první komunitní přenos u pražského taxikáře a byla vyhlášena karanténa pro občany České republiky navracející se z Itálie z lyžování domů. Nechápala jsem již před tím, jak může někdo, kdo ví, že Itálie je rizikovou