Smířili jsme se s nouzovým stavem. Ušili jsme si roušky, snažili se – v českých podmínkách – dodržovat karanténu. Jenže nouzový stav a s ním mimořádná opatření pozvolna končí, a lidé touží po jejích uvolnění. Co touží!! Podle jejich reakcí na sociálních sítích jsou naštvaní, zlostní, cítí sociální i finanční
Vědět všechno nejlépe je něco jako český sport. Protože Češi rozumějí všemu nejlépe – pivu, fotbalu i medicíně. Všechno by udělali lépe, snáz a hlavně bez zbytečných průtahů. Takže ano. I ve zdravotnictví měl být už dávno přístup k nákaze jiný. Lepší. Je moc zbytečných zákazů, příkazů, roušky jsou dle
Jsem jedna z vás. Z lékařů první linie. Konkrétně z praktických lékařů pro dospělé. Jen mám ke své profesi navíc milované mladší “dítě” – mentoring a koučink. A tak dokáži unikátně spojit nejen znalost toho, co nás všechny dennodenně trápí, ale podívat se na problém i očima našich emocí a
Proč si téměř všichni s úlevou vydechnou, když si přečtou statistiky o nemocnosti a úmrtnosti na nový typ coronaviru?? Vy nevíte?? Protože se vás to pravděpodobně netýká. Protože se to týká jen starých. Věkové skupiny sedmdesát plus. Jste happy? Ne?? Že tu něco smrdí?? To bych řekla!!! Pro normální, milující
Už jsem zmiňovala v mém předchozím textu Proti úzkosti, že jsem si před několika týdny prošla obdobím zoufalství, kdy jsem se snažila upozornit na nebezpečí, které přicházelo, a v té době takřka nikdo neslyšel. Teď je to jiné. Takový zvláštní vnitřní klid. Vyrovnanost. Obrovský respekt a pokora před životem, také
Moji milí, před asi osmi či devíti týdny jsem byla vyčerpaná a zoufalá, protože jsem se snažila upozornit na nebezpečí, které jsem logicky předpokládala z vývoje onemocnění novým coronavirem v Číně a posléze v Itálii. Moji přátelé si ťukali na čelo a radili mně, ať to rozdýchám. Že to přeháním.
Milí přátelé, tím, že Covid-19 propukl, jsme dostali neskutečný dar – dar blízkosti, lidskosti, porozumění, času na své nejbližší i sami na sebe (v tomhle mám jako lékařka smůlu) a dar možnosti změnit všechno, co jsme v dosavadním životě dělali špatně, či nedělali vůbec a moc bychom si přáli, aby
Jak tedy přežít? Bojíme se. Už i ti, kteří nejapně žertovali o nové nemoci, zmlkli a pochopili, že nejde o žádný mediální humbuk a že nám jde všem o zdraví a životy. Bojíme se o sebe, o naše blízké. Snažíme se – podle mě docela racionálně – předzásobit a získat
Minulý víkend byl pro mě přelomový. Pacientů s ověřenou nákazou Covid -19 přibývalo, prokázal se první komunitní přenos u pražského taxikáře a byla vyhlášena karanténa pro občany České republiky navracející se z Itálie z lyžování domů. Nechápala jsem již před tím, jak může někdo, kdo ví, že Itálie je rizikovou
Věnováno : Lence B. a všem, kteří svítí na CESTU …. Už více jak týden zuřím. To se ani nenechá nazvat naštvaností, protože bych volila peprná slova, kterými si ulevuji, když jsem doma, a nebo v ordinaci před sestřičkou tak, aby mě pacienti neslyšeli. Ona je na tom – sestřička
Na tom vystoupení, kde jsem si poprvé stoupla před veřejnost, byli rodiče snad nervóznější než já. A já vnímala jejich péči a podporu. Přesto jsem na ní často zapomínala a dochází mi až nyní, v době, kdy tatínek už není a maminka je velmi stará.… A cítím hluboký vděk, lásku
Říkejme jí Emma. V očích jiných krásná, atraktivní, vzdělaná a úspěšná mladá žena. Co nemá štěstí na muže. V jejích očích nehezká, neatraktivní, průměrně chytrá žena, co nestojí za nic, a proto jí nikdo nechce. Tedy žádný muž. Kdysi jsme spolu pracovaly na posílení její osobnosti a musím říct, že