Záměrně jsem se na delší dobu odmlčela. To proto, abyste mohli přemýšlet sami o sobě i – možná – o mých předchozích textech. Našli jste sami sebe? To, co byste si měli odnést? Už delší dobu vnímám vyostřující se polaritu společnosti. A na rovinu napíšu, že je mně fyzicky špatně ze skryté či zjevné agrese lidí.
Už není moc odstínů mezi, dominují černá a bílá. Dva tábory. Ti první, co jsou naštvaní na celý svět, na pandemii COVID-19, na to, jaká opatření vláda / vlády udělaly, či naopak na to, jaká opatření neudělaly, začínají se bouřit a porušovat, mnohdy i otevřeně, nově nastavená pravidla. Chápu jejich obavy, uvědomuji si finanční tíseň mnohých z nich a rozumím zevním projevům jejich úzkosti. O tom, proč se tomu tak děje, si povíme v některém z příštích blogů.
Pak je tady ten druhý tábor. Často do něj patří zdravotníci a jejich blízcí, ale nejen oni. Ten se obává především zdravotních následků pandemie, chce ochránit co největší skupinu lidí a celkem logicky upřednostňuje protiepidemická opatření a jejich dodržování. Je ochoten přizpůsobit se zájmu většiny, a zejména imunitně i fakticky nejslabším skupinám obyvatelstva. A s údivem sleduje tábor první. Co je spojuje? Nepochopení těch druhých a především silná naštvanost na ně. Vzájemně. A velká nepohoda.
Existují však ještě lidé, kteří nespadají do žádného z výše uvedených táborů. Kteří vnímají veliký rozpor ve společnosti a je jim to upřímně líto. A kteří se ostýchají říct nahlas to, jak se nyní cítí. Ti třetí. A já jsem šťastná, že právě je potkávám! Jsou to lidé velmi skromní, s obrovským respektem k druhým lidem a jejich osobnosti, s úctou ke stáří, s upřímnou pokorou k daru života a vědomí, že nikdo z nás nemá právo do něj zasahovat či jej jakkoli ohrozit, s vděčností za všechno to, co dosud prožili a směli prožít, a s nadějí a vírou, že věci se dějí tak, jak mají a že je potřeba v této víře vytrvat ….
Řeknu to tedy za ně. Jsou šťastní. Našli hluboko v sobě klid, lásku k přírodě a k životu, harmonii se vším, co je obklopuje, i hlubokou důvěru ve věci budoucí. Jsou šťastní, že dostali čas na navnímání sebe samých, čas na to být s nejbližšími a moci s nimi mluvit , čas na pobyt v přírodě a na urovnání si hodnot. Těch hodnot, na kterých v životě záleží.
Slyšela jsem, že v nějaké předpovědi na rok 2020 se říká, že každému z nás se letos spravedlivě dostane toho, s čím se má potkat. A bude odměněn, a nebo si bude ještě muset projít životními lekcemi, díky kterým dostane šanci vyzrát. Nevím.… Třeba to tak je?
Přeju vám, ať se dostanete mezi ty třetí.
Krásný den