Nejen já, ale i mnoho mých přátel má potřebu od začátku roku 2026 zvolnit. Oddychnout. Nebo se vnitřně usebrat do klidu a harmonie.

Ne vždy se daří zůstat v klidu. Ač bychom chtěli.
Zejména tehdy, pokud okolnosti, vnější svět jdou přímo proti tomu.
A ve velkém.

Ne drobnosti typu zmeškaná tramvaj, špatná známka dítěte ve škole nebo neshody doma (ano, vím… i to dokáže potrápit).

Ale – válka.
Nejistota ve světě.
Násilí.
Stres.
Děsivý let cen téměř všeho vzhůru.
Zhoršené zdraví naše či někoho z blízkých…
A obrovská nejistota.

Tyhle věci se na nás valí (a to zejména na ty, kteří pravidelně sledují zprávy, média…) a mohou vyvolávat stres a pocit bezmoci.

Máme šanci to vůbec ustát??

Paradoxně – máme.

Jsme tolik zaměřeni na budoucnost, že přestáváme vidět přítomnost.
Jsme tolik zaměřeni na globální svět, že přestáváme vidět naše vztahy, obydlí, sousedy…

Jasně že nemůžeme změnit svět.

Ale můžeme budovat vztahy, lásku a péči v naší rodině. Navzdory všemu. A tady a teď.

Navzdory všemu se každé ráno a večer přivítat s blízkými a obejmout.
Navzdory všemu se smát a užívat si blízkosti.
Milovat se.
Navzdory všemu si vychutnat sluneční paprsky.
A zasnít se u vycházejícího slunce.
Navzdory všemu nezapomínat na maličkosti, na to udělat někomu radost.
Pouhým slovem nebo úsměvem.
Jen tak.
Navzdory všemu nepřestat pomáhat.

Navzdory všemu zůstat LIDMI.

Každý si můžeme zvolit.
A utvářet kolektivní energii Bytí.
Zvolit DOBRO a LÁSKU.

Navzdory…