Existoval takový dobrý vtip. Obrázek. Zoufalý partner nad partnerkou, evidentně vědkyní sedící nad knihami. Partner říká: “Jsi chytrá …ale neboj, nějak se uživíme …” Trochu trpké, ne? Většina z nás si myslí, že krásná žena to má v životě jednoduché. Možná ano. Její záře otevírá nejen srdce, ale i příležitosti,
Často se mě ptáte, milí muži, na příčinu nespokojenosti u žen. Na to, že ať děláte, co chcete, stejně vaše partnerka není spokojená. Že vlastně ani po letech nevíte, co opravdu chce, že si přestáváte rozumět a že vás nebaví poslouchat donekonečna výčitky a hádat se s ní. Co na
Když jste si jí bral, byla něžná jak jarní orosená květina po ránu, jemná tak, že i vánek by jí mohl uškodit. Na rukou jste jí nosil, plnil každičké přání, a nemohl se vynadívat na to, jaká je a co dělá. Byl jste pyšný, že je vaše, a kamarádi vám
Autor: Amarananda Bhairavan Jak chceš, abych se tě dotýkal? Milenec se zeptal: Jak si přeješ, abych se tě dotýkal? Milenka odpověděla: Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí
Oba středního věku, s odrostlými nebo dospělými dětmi, které už žijí svým životem. Potkali se, protože měli, a přestože to nikdo z nich neplánoval, narodila se jim veliká láska. Ona byli ve vztahu a oba dlouho řešili, co s ní? Rozcházeli se a zase scházeli, plakali, smáli se, říkali, že
Bylo (by) chtěné. Bylo (by) očekávané. Bylo (by) vytoužené. Bylo (by) milované. Bylo (by). A najednou není .… Možná znáte někoho, kdo to zažil.… Možná jste to zažili sami. A víte.… Víte, jak moc to bolí .… I po letech .… Že není dne nebo noci, kdy si nevzpomenete. Že
Také máte ten pocit ?? … Tento způsob léta zdá se mi bát poněkud nešťastným … Takové nanicovaté. Léto. (NE) léto.Divný rok, divné události. Pak chvíli horko a když se zdálo, že léto začne dříve, ochladilo se. Spíše než léto připomíná tohle počasí podzim. V souvislosti s tím, že většina
Když ptáčka lapají …. Hořce si na tohle úsloví vzpomenete pokaždé, když vás zahrnuje výčitkami a hádkami. Pár dnů je sladká jak med, aby se vzápětí – zcela nečekaně a bez varování – proměnila v krvelačnou saň, která jenom vrčí, poštěkává, nic jí není za dobře, tříská vším, co jí
“Ahoooj! Jak se máš?” zvedla jsem nadšeně telefon, když jsem viděla na displeji její jméno. “Prosím tě něco se mnou udělej !!!!” vyhrkla bez pozdravu. “Nebo zabiju manžela nebo on mě. Takhle to dál nejde. Jsem sama sobě protivná.” stěžovala si. Zcela pragmaticky mě napadlo, že doma potřebuji zavést starý
Poprask! Sháněli mě pacienti, klienti i sousedi. Všichni něco potřebovali. A všichni potřebovali mě. Abych jim to pomohla vyřešit. Zařídit. Jen já byla pár dnů nedostupná. Ne náhle. Oznámila jsem, že budu mít dovolenou. Jenom jsem byla důslednější než obvykle. A dovolenou jsem si dovolila. Doslova. Dovolila jsem si na