“Ahoooj! Jak se máš?” zvedla jsem nadšeně telefon, když jsem viděla na displeji její jméno.
“Prosím tě něco se mnou udělej !!!!” vyhrkla bez pozdravu. “Nebo zabiju manžela nebo on mě. Takhle to dál nejde. Jsem sama sobě protivná.” stěžovala si.
Zcela pragmaticky mě napadlo, že doma potřebuji zavést starý nefunkční bazén a na jeho dně je místa dost….
“Fuj,” řekla jsem si a zaplašila myšlenku na to, jak pravé kamarádky fungují… “Jsi koučka. Chovej se podle toho.”
“Copak se stalo?” ptám se způsobně.
“Ale … funguju jak ta k***a. A nebo spíš nefunguju. Ječím jak furie a furt se to mění “stěžuje si.” A přitom před měsícem jsem více jak týden makala, doma i v práci tvrdě dřela a trhala rekordy. Padla jsem vždy do postele jako podťatá. Manžel si stěžoval, že se mnou nic není. Tak jsem se mu to pak snažila vynahradit,” sděluje.
“Ovulace,” pomyslím si.
Kamarádka pokračuje. “Hádáme se vlastně pořád, nechápu, co po mně chce?? A přitom se to furt opakuje… A když už to začalo být hezký, tak mi začne vadit, jak jí. Jak spí. Jak dýchá. Jo a když se na mně podívá, chce se mi ho praštit. Jen tak. Tak si to představuju… Jsem divná, viď?” Nenechá mi zareagovat. “Od té doby, co jsem vysadila antikoncepci, jsem strašně náladová. Jo a před začátkem menses vždycky oteču, jsem nafouklá, přiberu a bolí mi prsa. Díky Bohu jsem to už dneska dostala. Trochu mi bolí břicho, ale je mi líp. Jenom na mě pořád mluví (manžel – moje poznámka). Bože!!! Nemůže chvíli mlčet?? … Chci přemýšlet o životě, smrti i o mně …” Nadechne se. “Udělej se mnou něco. Už jsem protivná sama sobě. Když jsem brala prášky, takhle jsem se nechovala. Před pár dny jsem po něm (po manželovi – moje poznámka) dokonce hodila skleničku, která se rozbila.”
“Co udělal on?” ptám se pobaveně.
“Mrsknul po mně čokoládu a utekl.”
“Vzácný muž,” pomyslím si. Pochopil….
“No víš, to co popisuješ, je úplně normální. Odpovídá to hormonální bouři, která se v každé ženě a dívce odehrává. A souvisí s menstruačním cyklem. Proto jsi byla emočně plochá (a nejen to …), když jsi brala trvale antikoncepci, a buď vděčná za obnovu cyklu po jejím vysazení. Žena je proměnlivá jak rozbouřené vody oceánu, zatímco muže si představ jako pevnou jistou neměnnou pevninu, na kterou tvoje vody narážejí. Na začátku cyklu máš plno elánu, pracuješ, všechno stíháš, buduješ a zvelebuješ domov. Hnízdečko. Pak se měníš v žádoucí smyslnou kočku a užíváš si manželovy pozornosti. Souvislost s ovulací, která vše změní. Aniž bys to čekala, měníš se v bestii, které nikdo a nic nevyhoví a je agresivní a výbušná. A s nástupem menstruace se zklidníš, více ponoříš do sebe a přirozeně toužíš po naslouchání své duši a vše ostatní tě ruší. Je to tak?”
“Ano,” říká překvapeně. “Co mám tedy se sebou dělat?” ptá se.
“Vůbec nic. O to jde. Jen přijmi tvé emoce a tvoje tělo. Splývej s nimi a nebraň se jim. Neboj se a dovol si je prožít. Měj se ráda. Zkus se soustředit na tvé tělo a zaposlouchat se do něj. Co chce? Na místo dřiny v posilovně klidnou procházku? Dopřej mu jí. Namísto řešení práce do noci spánek? Udělej to. Můžeš si samozřejmě pomoci i bylinkovými preparáty, aby tvoje tělo mělo všechno, co potřebuje, a bylo v rovnováze i na úrovni minerálů , vitamínů a stopových prvků. A zkus někdy navnímat tvou dělohu… Ne, nedělám si legraci. Když máš strach, jakoby se v tobě vše sevře, někdy až bolestivě ? Podobně jako křeče při menstruaci ? … A když jsi šťastná, cítíš zvláštní chvění, jakoby motýlky v břiše? … Naše tělo je velmi moudré.“
Zkuste i vy pochopit a přijmout své emoce. A mít se rádi
Krásný den.