“Babo, neraď!” Vzpomenu si vždy, jakmile dostanu patřičně za uši za nevyžádanou radu. Co to je nevyžádaná rada a proč za to, že někomu poradím, budu potrestána? Jsme lidé soucitní a protože někteří z nás mají více zkušeností, znalostí a vidí víc a dále než jiní, mohou jim usnadnit život
Milujete čokoládu? Já tedy moc ne, až na vzácné výjimky (zasvěcení vědí), ale plně chápu, jakou vášní k ní mnoho lidí hoří. S jakým nadšením se na ní těší a jak dychtivě čekají , až ochutnají první bonbon. Jaký asi bude? Předčí jeho chuť mé očekávání? A ta slast, když
Mám skvělou paní profesorku klavíru. Tedy měla jsem. Paní Janu Korbelovou. Proč měla? Protože to flákám, nestíhám, skoro necvičím a mě samotnou štve, jak rychle ztrácím techniku klavírní hry. A tak si slibuji, že až jednou … Přesto na mě paní profesorka nezanevřela ( protože je úžasná ) a jsme
Mít přání, co je k mání. Kéž by to bylo tak lehké. Stačí si přát a je to. Už vás slyším : “To mně se nikdy nestane!” “Já nemám to štěstí.” “Musím si vždycky všechno vydřít!” Ach jo. Já vím. Zatímco zdánlivě ti druzí dostávají všechno hned, jen tak, bez
Jsme dospělí, a tak se oprávněně zdráháme uvěřit tomu, v co věří zamilovaní. Totiž, že bude vztah zalit jen sluncem a láskou, a problémy se vám dvěma vyhnou. Nevyhnou. Bohužel. Ale to je život. Který je třeba přijímat s otevřeností a pokorou, a pokusit se ustát – i náročné chvíle
Volně sestaveno z vašich příběhů. Můj milovaný, nezlob se, že volím tuto formu, ale sám dobře víš, že pokud se chci o tom, co mě trápí, s tebou bavit, utíkáš a zlobíš se na mě, že moc řeším. A že tě zahrnuji výčitkami. Tak to není. Jen
V blogu “Na odstrkovanou” jsem psala o zvláštní hře ve vztahu, kdy dáváte partnerovi najevo lásku, péči a pozornost, ale on vás odstrkuje. A nechce vaše projevy náklonnosti. Ptali jste se mi, proč to tak je? Proč má vůči vám uzavřené srdce? Proč je schováno za hradbou z ledu? Proč
Odvětví medicíny, které miluju, protože dnes a denně se s ním v ordinaci pravidelně setkávám u více jak třetiny (v nynější době si troufnu odhadnout mnohem více) pacientů s dlouhodobými obtížemi. Proč tomu tak je? Od narození nám vtloukávali do hlavy, jak je důležitý rozum a naše psychika je okrajová.
V blogu Na odstrkovanou jsem psala o tom, že bychom měli být sami sobě zdrojem štěstí. Že není správné naše vlastní štěstí požadovat po druhých a spoléhat se na ně. Je krásné, když tomu tak je, ale hlavním zdrojem jsme my. Vstupujeme li do partnerství, naplněni láskou očekáváme, že zmizí
Napadlo vás někdy, jak je to s dáváním citu ve vztahu? Kdo by měl dávat, přijímat, a kolik? Je správné, aby to bylo vyrovnané? A aby to naplňovalo vaše představy? Aby někdo chtěl citu více? A ten druhý méně? Mám klientku. Prošla si komplikovaným vztahem a rozchodem, zahojila se z