Yvona

Jsme dospělí, a tak se oprávněně zdráháme uvěřit tomu, v co věří zamilovaní. Totiž, že bude vztah zalit jen sluncem a láskou, a problémy se vám dvěma vyhnou. Nevyhnou. Bohužel. Ale to je život. Který je třeba přijímat s otevřeností a pokorou, a pokusit se ustát – i náročné chvíle

Volně sestaveno z vašich příběhů. Můj milovaný, nezlob se, že volím tuto formu, ale sám dobře víš, že pokud se chci o tom, co mě trápí, s tebou bavit, utíkáš a zlobíš se na mě, že moc řeším. A  že tě zahrnuji výčitkami. Tak to není.       Jen

V blogu “Na odstrkovanou” jsem psala o zvláštní hře ve vztahu, kdy dáváte partnerovi najevo lásku, péči a pozornost, ale on vás odstrkuje. A nechce vaše projevy náklonnosti. Ptali jste se mi, proč to tak je? Proč má vůči vám uzavřené srdce? Proč je schováno za hradbou z ledu? Proč

Odvětví medicíny, které miluju, protože dnes a denně se s ním v ordinaci pravidelně setkávám u více jak třetiny (v nynější době si troufnu odhadnout mnohem více) pacientů s dlouhodobými obtížemi. Proč tomu tak je? Od narození nám vtloukávali do hlavy, jak je důležitý rozum a naše psychika je okrajová.

V blogu Na odstrkovanou jsem psala o tom, že bychom měli být sami sobě zdrojem štěstí. Že není správné naše vlastní štěstí požadovat po druhých a spoléhat se na ně. Je krásné, když tomu tak je, ale hlavním zdrojem jsme my. Vstupujeme li do partnerství, naplněni láskou očekáváme, že zmizí

Napadlo vás někdy, jak je to s dáváním citu ve vztahu? Kdo by měl dávat, přijímat, a kolik? Je správné, aby to bylo vyrovnané? A aby to naplňovalo vaše představy? Aby někdo chtěl citu více? A ten druhý méně? Mám klientku. Prošla si komplikovaným vztahem a rozchodem, zahojila se z

Jsme zvyklí poměřovat své životy a úspěšnost v nich kvantitou. Jaký máme příjem, kolik a jakých aut, jaký dům, chatu, kam jezdíme na dovolené, v čem chodí oblečené naše děti, jaké máme mobily a počítače … Také jak rychle toho dosáhneme, zda se v práci nadřeme či nikoli, kolik v

Koučové nepláčou. To jsem někde slyšela. Ale nevěřte tomu. Máme stejné emoce a vnímání jako vy. Já brečím docela často. Naposledy nedávno, když nečekaně zemřel velmi mladý pacient. Mám totiž tu výhodu i nevýhodu, že jsem k tomu i lékař. Nebo spíš – hlavně lékař. Vím, že pláč umí být očistný či

Přestože neseděla vedle mě, z jejích slov bylo cítit tolik vřelosti a lásky, že by se jí dala nakrmit a obejmout polovina Země. Jak se poznali. Jak se zamilovali. Jak našli jeden v druhém toho pravého. A jak jim kazilo jejich soužití ego každého z nich, zkušenosti z předchozích vztahů

Antigenní testy. Pro mnohé zaklínadlo, pro jiné povinnost. Pro další nerozumné adorování. A pro mě? … po pravdě zlost. Proč? Čím dál tím častěji se totiž setkávám se zcela mylnými názory pacientů, že je antigenní test ochrání a zajišťuje jejich Covid negativitu. “Když jdu na test, tak pět dnů od