“Babo, neraď!” Vzpomenu si vždy, jakmile dostanu patřičně za uši za nevyžádanou radu. Co to je nevyžádaná rada a proč za to, že někomu poradím, budu potrestána?

Jsme lidé soucitní a protože někteří z nás mají více zkušeností, znalostí a vidí víc a dále než jiní, mohou jim usnadnit život tím, že jim poradí, jak a co nejlépe obstát v dané situaci či něco udělat.

Hodně to těm druhým pomůže a posune je dál. Má to jeden háček.

Ta rada musí být jimi vyžádaná. Musí přijít aktivita z jejich strany, jejich dotaz, prosba o pomoc, na které vy zareagujete. Nikdy, opravdu nikdy, neposkytujte pomoc a rady těm, kteří si o ně neříkají, i kdyby to byli vaši nejbližší. I kdyby to byla vaše rodina. A zejména – i kdyby to byli ti, které nade vše milujete. Bez legrace. Nebavíme se zde o poskytnutí první pomoci při záchraně života samozřejmě, spíše o radách při životních situacích, které sami zažíváme.

Proč? Protože každá rada či pomoc musí přijít v pravý čas. A po aktivitě vycházející ze strany toho, kdo je potřebuje. To znamená po jeho uvědomění si, že situaci sám nezvládá, neumí jí správně vyřešit a přijme (tedy s pokorou přijme) radu druhého. Pokud tomu tak není, a vy se vměšujete do situace, do které vám  nic není (i kdyby šlo o vaše dítě), ten, komu radíte, vaší pomoc nepřijme. Nepochopí váš důvod, váš úmysl, bude jej zpochybňovat a hledat za ním nečestný záměr, a v závěru nejen že nepoděkuje, ale zpochybní často i vás samotné. A to bude bolet.

Hodně. Zůstane vám v srdci po nějakou dobu pachuť hořkosti a nevděku.

Ale pozor!! Viníkem není ten, co by měl být “vděčný” a s nadšením přijmout vaší radu. Viníkem bývá vaše ego, které nepochopilo situaci, zrání a odlišnost toho druhého a nutnost jeho vývoje, jeho, nikoli vaší, rychlostí. Nikdo nevíme, čím si on musí projít,co zažít a co poznat, aby se dostal tam, kam je mu dáno.

A proto respektujte jeho osobnost, možnost volby a vůli. A ještě před tím, než mu pomůžete radou, zeptejte se sami sebe, jaký máte záměr.

A nezapomeňte na kouzelné slovíčko: “Smím??” …