.... Žít svůj sen ....

Osud vám rozdal karty. Takové, které stojí za houby a nejsou pro vás příznivé. Chce se vám řvát, křičet, plakat a utéct. Není kam. S těmi kartami musíte hrát. Sami. Ano, není to fér, vím. Jste v pasti. Zdánlivě nemůžete udělat už nic. Zdánlivě? Zbývá vám jeden, poslední, možná nejtěžší

Možná zamilovanost. Možná láska. Objevila se znenadání a všude jí bylo plno. Nešlo si nevšimnout. Jiskřivý pohled, široký úsměv a nakažlivý smích. Věděli jste, že je to Ona. Chtěli jste jí polapit, ale nešlo to.Zvykali jste si na její přítomnost, a teď jí nemůžete najít. Někde tady byla. Tančila o

Taky jsem plánovala. Dovolenou u moře, která dostala trhliny, když moje velmi pracovně vytížená dcera oznámila, že nebude mít čas hlídat naše psy. No co, má to tak být, pomyslela jsem si. Termín už zrušit nešel kvůli mé zdravotní sestřičce, a já si řekla, že opravdu zkusím neplánovat a užívat

Věnováno Lence B. Už vidím ty rozzářené oči a napjaté očekávání. Ale moc se netěšte. Návody na to, co (s ním) dělat v posteli sice nějaké mám …. ale nechám si je pro sebe. O to raději se podělím s vámi o to, co by tomu mělo předcházet. Jak se

Jednou ti dají svatozář …. Slávu a čest …. Ale teď tě spálí!! Zpívá se v jedné nádherné písni z muzikálu o Johance z Arku. Narodila se proto, aby pomáhala. Dát lidem pravdu, svobodu, čest, ukázat jim cestu. Ubránit se nepříteli. Všichni znáte ten příběh. Jen prchavý okamžik byla šťastná.

Mám kamarádku. Úžasnou. Nedala bych jí za nic na světě. Mimo jiné i proto, že je pro mě nepřekonatelnou studnicí nápadů, postřehů i zkouškou mé trpělivosti. Někdy. Často si voláme a protože se známe dobře, jdeme rovnou k věci. Její telefonát. „Už zase?!“ ptám se. „Zase,“ říká ona. „Ježiš…“ sdělím

Nesnáším změny. Teď si už zvykám. A učím se s nimi pracovat. Ale byly doby, kdy mě přiváděly k šílenství. A není to tak dávno. Jsem totiž chronicky plánovací typ. Já měla naplánovaný celý život! I pětiletky se přede mou musely červenat! Jak já všechno měla utříděné ! A několik

Čekala jsem včera na letišti na přílet kamarádky. Miluju letiště. A letadla. Kdo mě zná, dobře ví, že za létání a cestování bych dala život. Nebo jeho velký kus. Tu atmosféru, lidi, očekávání, splněné sny, nové zážitky a zkušenosti. I emoce. A tak jsem si to vychutnávala. Pozorovala jsem lidi.

Napíšu vám příběh z mé praxe, který mě oslovuje svou aktuálností. Muž, vysoce postavený manažer, úspěšný, vydělávající, pohledný, s krásným domem a úžasnou rodinou, který má zdánlivě vše, co si zamane. Málokdo z nás si dokáže představit, jak moc musel být na škole dobrý, co vše musel pro svou kariéru

Jsem perfekcionistka. Celý život. Když něco dělám, zejména pro druhé, neumím si představit, že bych svoji práci odvedla polovičatě. Brrr. To nechci. A taky vím, že jsem dobrá. Profesně se snažím zahrnout své pacienty a klienty maximálně dostupnou péčí. Udělám pro ně vše. A oni si na to zvykli. I

Velmi často se setkávám s tím, že ženy neumí správně použít svou ženskou energii vůči muži a muž vůči ženě… Jedna z těchto věcí je, když se potkají a něco proběhne… Stane se, že muž následně neumí vyvinout dostatečnou aktivitu a jeho roli převezme žena za něj… To je velká

Měla jsem sen. Jako z Popelky. Ples. Plno hudby, světel, krásných šatů. Ona tam stála, dívala se na svého Prince. A čekala, až si jí všimne. Doufala. On tančil s jinou. Celý večer. Celou tu dobu, než jsem se probudila. Je to stejné jako v životě. Nevím, jak vy, ale