Napíšu vám příběh z mé praxe, který mě oslovuje svou aktuálností.

Muž, vysoce postavený manažer, úspěšný, vydělávající, pohledný, s krásným domem a úžasnou rodinou, který má zdánlivě vše, co si zamane.

Málokdo z nás si dokáže představit, jak moc musel být na škole dobrý, co vše musel pro svou kariéru udělat, jak hodně pracovat, vzdělávat se, cestovat, plnit úkoly.

Nespokojí se s málem a neustále se zlepšuje.

Je před ním mnohaletý zasloužený cíl – dostat se na jeden z vedoucích postů nadnárodní firmy, s odpovídajícím platem a dalšími benefity.

Jmenován do funkce má být za necelé dva měsíce. A teď sedí naproti mně, sevřené rysy, upřený pohled, a zlost a nepohoda z něj prýští.

„Mám na sebe vztek“ sděluje. „Měl bych teď máknout, ještě víc pracovat, ukázat, co umím… a já dělám jednu botu za druhou, nesoustředím se, dělám chyby, jsem pomalý, špatně spím, bolí mi žaludek a už dvakrát jsem se přistihl, že bych byl radši, kdyby to nevyšlo a já zůstal tam, co jsem.“

Ufffff.

Téměř pláče. Vztekem, lítostí, bezmocí, marností i strachem, co bude.

Stalo se vám to taky?

Byli jste krůček od splnění snu, téměř jste se ho dotýkali… A nepovedlo se to?

Na poslední chvíli se něco pokazilo?

Ne, lépe a upřímněji – na poslední chvíli jste VY něco pokazili, nedotáhli do konce? Nebo rovnou couvli? Utekli a vzdali to? Od vysněného snu, vysněné práce, od vysněného vztahu? …. I to se stává….

Bolí to? Žere vás to? A nejde to vytěsnit a zapomenout? I proto, že se vám obdobné situace do života vracejí s železnou pravidelností?

Co s tím?

Nebojte se, dá se s tím pracovat.

Zkuste si nejprve upřímně odpovědět na otázku PROČ jste couvli na poslední chvíli? Čeho jste se BÁLI? CO by se stalo, kdyby se váš se splnil? JAK MOC vás děsí neznámo? A PROČ míváte pocit, že si lepší pozici (dovolenou ,vztah ….) nezasloužíte??

Bývají za tím ukryta veliká zranění. Věty, které jsme slýchávali v dětství nebo mládí a které se nám vracejí i ovlivňují nás jako nechtěné životní pravdy.

„Jsi k ničemu. Nic z tebe nebude. Nic nedokážeš. Nejsi hezká. Nejsi dost dobrý. Nezasloužíš si mít radost. Nikdy nebudeš šťastný. Nikdo tě nebude mít rád. …“

Říká se jim emoční rovnice.

A je třeba s nimi pracovat, aby do budoucna negativně neovlivňovaly náš život.

Všichni je máme. Stará zranění.

Nevíte, jak se jich zbavit?? Jak žít lépe??

Pomohu vám. Neváhejte se na mě obrátit. Blíže viz www.yvonakotrousova.cz