Věnováno Lence B. Už vidím ty rozzářené oči a napjaté očekávání. Ale moc se netěšte. Návody na to, co (s ním) dělat v posteli sice nějaké mám …. ale nechám si je pro sebe. O to raději se podělím s vámi o to, co by tomu mělo předcházet. Jak se
Jednou ti dají svatozář …. Slávu a čest …. Ale teď tě spálí!! Zpívá se v jedné nádherné písni z muzikálu o Johance z Arku. Narodila se proto, aby pomáhala. Dát lidem pravdu, svobodu, čest, ukázat jim cestu. Ubránit se nepříteli. Všichni znáte ten příběh. Jen prchavý okamžik byla šťastná.
Mám kamarádku. Úžasnou. Nedala bych jí za nic na světě. Mimo jiné i proto, že je pro mě nepřekonatelnou studnicí nápadů, postřehů i zkouškou mé trpělivosti. Někdy. Často si voláme a protože se známe dobře, jdeme rovnou k věci. Její telefonát. „Už zase?!“ ptám se. „Zase,“ říká ona. „Ježiš…“ sdělím
Nesnáším změny. Teď si už zvykám. A učím se s nimi pracovat. Ale byly doby, kdy mě přiváděly k šílenství. A není to tak dávno. Jsem totiž chronicky plánovací typ. Já měla naplánovaný celý život! I pětiletky se přede mou musely červenat! Jak já všechno měla utříděné ! A několik
Čekala jsem včera na letišti na přílet kamarádky. Miluju letiště. A letadla. Kdo mě zná, dobře ví, že za létání a cestování bych dala život. Nebo jeho velký kus. Tu atmosféru, lidi, očekávání, splněné sny, nové zážitky a zkušenosti. I emoce. A tak jsem si to vychutnávala. Pozorovala jsem lidi.
Napíšu vám příběh z mé praxe, který mě oslovuje svou aktuálností. Muž, vysoce postavený manažer, úspěšný, vydělávající, pohledný, s krásným domem a úžasnou rodinou, který má zdánlivě vše, co si zamane. Málokdo z nás si dokáže představit, jak moc musel být na škole dobrý, co vše musel pro svou kariéru
Jsem perfekcionistka. Celý život. Když něco dělám, zejména pro druhé, neumím si představit, že bych svoji práci odvedla polovičatě. Brrr. To nechci. A taky vím, že jsem dobrá. Profesně se snažím zahrnout své pacienty a klienty maximálně dostupnou péčí. Udělám pro ně vše. A oni si na to zvykli. I
Velmi často se setkávám s tím, že ženy neumí správně použít svou ženskou energii vůči muži a muž vůči ženě… Jedna z těchto věcí je, když se potkají a něco proběhne… Stane se, že muž následně neumí vyvinout dostatečnou aktivitu a jeho roli převezme žena za něj… To je velká
Měla jsem sen. Jako z Popelky. Ples. Plno hudby, světel, krásných šatů. Ona tam stála, dívala se na svého Prince. A čekala, až si jí všimne. Doufala. On tančil s jinou. Celý večer. Celou tu dobu, než jsem se probudila. Je to stejné jako v životě. Nevím, jak vy, ale
Den Blbec. Práce je těžší než těžká, shon, únava, nákupy, plné tašky a vy jste rádi, že za sebou konečně zavřete dveře doma. Tam, kde to máte rádi, kde si odpočinete, kde máte své jisté zázemí. Už jste zapomněli, že před časem jste se s partnerem hodně pohádali. Kvůli hlouposti,
Při posledním rozhovoru s kamarádkou jsem si vyslechla litanie o tom, že už neví, co s přítelem. Myslí jen na to jedno (tedy dvojí – sex a jídlo), přitom trousí všude, kde se dá – rádoby vtipnou poznámku, ponožky a jiné kusy oblečení, drobky, myšlenky, zapomíná, nepomáhá, žije si v
Kdo by jí nechtěl. Lásku. Kdo by nechtěl vznášet se na jejích křídlech, zažívat to neskonalé štěstí a souznění dvou spřízněných duší. Když máme motýlky v břiše, jde všechno líp. Svět je růžový, sluníčko hřeje a my jsme šťastní, že můžeme být s Ním nebo s Ní. Plánujeme budoucnost a