Říká se, že přátelství je někdy víc než láska. Nevím … , já to tak nemám. Pevné přátelství ošlehané životem a okořeněné společnými zážitky je vzácnost, ale i tak lásku kladu na první místo. Chápu však, že žít život bez přátel je velmi těžké. A zvláště pro ženu. Také mám
Stojíte u varné desky v kuchyni a s láskou k němu připravujete večeři. Vzpomínáte na výlet s partnerem před pár dny, kdy jste si oba užili spoustu smíchu, pohody, romantický večer při svíčkách a vášnivě promilovanou noc. Dnes jste byla v práci, a po návratu z ní stihla fitko, nakoupit,
Na zbytečné řešení jsou expertky ženy. Je jim to jaksi dáno. Neustále přemýšlet, hrotit, zvažovat, co by se stalo kdyby… Věkem se tato situace mírně lepší, ale skončit nemusí nikdy. Zejména ne tehdy, pokud jí ve vztahu vyprovokuje muž. Jak? Tím, že se stáhne. Odmlčí. Nekomunikuje, nebo dokonce ignoruje ženu.
Je zvláštní doba. Rychlá, mnohdy nejasná, kdy situace se mění jako na houpačce, a platí to i ve vztazích. Bolest střídá lásku, a v tomhle zrychleném prožívání se někdy ztrácíme i my. Snad každý zažil lásku. A téměř každý zažil bolest, když není. Muži i ženy se s tím vyrovnávají
Jsou chvíle, kdy se darovat dárek má. Očekává se to. Vánoce, narozeniny, svátky, různá výročí. Jsou lidi, které to baví. Třeba mě – miluju dárky dávat a pozorovat radost blízkých, ale miluju je i vybírat, přemýšlet o nich, shánět je a pak hezky zabalit, a těšit se při tom, co
Tak. Tohle bude pro vás, pánové. Tři věty. Takové, které mě spolehlivě vytočí tak rychle, že i konstruktéři formulí 1 by mohli závidět. Vypadá to asi takhle: Přijde klient muž do koučovny, pozdraví, usadí se a spustí: 1. Udělejte s ní něco. 2. Je (zase) hodně naštvaná. 3. Je (zase)
Telefonují si dvě kamarádky. V tom říká ta první: Prosím tě promiň – volá ten můj. Musím mu to okamžitě vzít, jinak by se zlobil…” Znáte to?? Snad každý z nás zažil situaci, kdy kontroloval mobil, protože čekal na vytouženou sms. Nebo zavoláni. Ale – zavěsit pokaždé, když volá ON??
“No, zkuste být pokornější” reagovala jsem na koučovanou klientku a její netrpělivost, kdy už konečně dosáhne cíle, o kterém sní? “Cože ???!!!” téměř vykřikla, jako by jí uštkla zmije. “Pokornější ??!! Co to je ??!! K čemu mi to je ??!! Já se nechci smířit s tím, že prohraju.” A
Někdy jsme nepoučitelní. Víme, že bychom to neměli udělat, že to nepřinese nic dobrého, a stejně to uděláme. Podruhé i posté. Poměřujeme. Srovnáváme nás život s idolem na filmovém plátně, kde darovaná kytice byla větší, než ta, kterou jste dostala od partnera včera, růže tam více voněly a partner hlavní
Osud vám rozdal karty. Takové, které stojí za houby a nejsou pro vás příznivé. Chce se vám řvát, křičet, plakat a utéct. Není kam. S těmi kartami musíte hrát. Sami. Ano, není to fér, vím. Jste v pasti. Zdánlivě nemůžete udělat už nic. Zdánlivě? Zbývá vám jeden, poslední, možná nejtěžší