.... Žít svůj sen ....

Den Blbec. Práce je těžší než těžká, shon, únava, nákupy, plné tašky a vy jste rádi, že za sebou konečně zavřete dveře doma. Tam, kde to máte rádi, kde si odpočinete, kde máte své jisté zázemí. Už jste zapomněli, že před časem jste se s partnerem hodně pohádali. Kvůli hlouposti,

Při posledním rozhovoru s kamarádkou jsem si vyslechla litanie o tom, že už neví, co s přítelem. Myslí jen na to jedno (tedy dvojí – sex a jídlo), přitom trousí všude, kde se dá – rádoby vtipnou poznámku, ponožky a jiné kusy oblečení, drobky, myšlenky, zapomíná, nepomáhá, žije si v

Kdo by jí nechtěl. Lásku. Kdo by nechtěl vznášet se na jejích křídlech, zažívat to neskonalé štěstí a souznění dvou spřízněných duší. Když máme motýlky v břiše, jde všechno líp. Svět je růžový, sluníčko hřeje a my jsme šťastní, že můžeme být s Ním nebo s Ní. Plánujeme budoucnost a

Paretův princip je poučka, která se netýká pouze ekonomů, ale nás všech. Ve všech oblastech našeho života. Mluví o tom, že v kterékoli lidské činnosti je 20 % aktivit, které nám přinesou 80 % efekt, zatímco oněch zbývajících 80 % aktivit nám přinese jen zanedbatelný efekt 20 %. Plýtváme silami.

Ve chvíli, kdy jsem myslela, že už to nevydržím, přišel. Ve chvíli, kdy jsem ztratila sebe samu a bolest drtila vše, co ze mě zbylo, vzal mi za ruku. A řekl, že bude líp. Vzal na sebe moje obavy, můj strach, můj pláč a němý křik. Neuhnul ani o píď,

Když jsem dokončila medicínu, domnívala jsem se, že MUSÍM pomáhat lidem. Všem. I proti jejich vůli (někdy). Ostatně k tomu nás vychovávali. Nevím, jak vnímali kolegové z písecké interny mě, ale nástup do praxe byl diametrálně odlišný od toho, co nám (ne)slibovali ve škole. Navíc jsem nastoupila v době dovolených,

Milí přátelé, asi je na čase přijít s tématem, které je velmi hutné, bolavé, niterné a veskrze soukromé… Jsme individuality, a každý z nás to může vnímat jinak. Předkládám vám můj pohled, daný osobními prožitky a zkušenostmi. Určitě jsme si všichni prošli obdobím, které bylo těžké a složité. A v

Možná jste se s tím už setkali? …. Jdete na oběd do dosud neznámé restaurace, rozhlédnete se kolem sebe, žádný Váš známý zde není, a koho vidíte? Partičku lidí v otrhaných džínách, nevábného vzhledu, neupravené, ale vesele se bavící u jednoho z velkých stolů. Kousek od nich mladý pár, evidentně

Když se řekne zázrak, všichni zpozorníme a napjatě očekáváme, co přijde. Většina z nás se bude těšit a předpokládat, že to bude opravdu něco mimořádného. Hodného pozornosti médií, blesků fotoaparátů a nadšeného vyprávění v kuloárech… Jenže… zázrak často přichází potichu… Bez lesku a pompy. Bez nadšených výkřiků a ovací davů.

Znáte to ?? Za časů našich babiček a prababiček se chodívalo na návštěvy k nemocným, či k rodičkám, a přinášelo se jim to nejlepší dostupné jídlo, aby se rychleji zotavili a měli sílu na uzdravení. Často to býval silný slepičí vývar – dodal živiny, zahřál, a určitě potěšila i návštěva

Jsou nyní zvláštní dny… Jakoby plné očekávání, neklidu, napětí z toho, co přijde, možná i obav? Stejně tak neklidná je příroda. Jindy teplé jaro se rázem mění na ledový vítr a zimu. To samé se děje v životě. Radost a štěstí střídají nepohoda, bolest a starosti. Někdy přicházejí s takovou

… to nejdůležitější v životě, to, kam by Tě měly vést Tvé kroky a o co by ses měla snažit, je Láska. Přijmout jí, žít v ní, dávat jí kolem sebe a radovat se každičkým okamžikem, kdy jsi v ní šťastná. Ty, ne druzí, ale Ty. A samozřejmě – vy.