.... Žít svůj sen ....

MUDr. Yvona Kotroušová
lékařka, mentorka a koučka​
certifikovaná koučka a mentorka PURE MIND

výchova mužů v čechách
Yvona Kotroušová

Yvona Kotroušová

Výchova mužů v Čechách (Medojedky II)

Vliv obou rodičů na výchovu dítěte, a to zejména v jeho útlém dětství, je zásadní. Málokdo však ví, jak moc nás poznamenává v dobrém a špatném po celý náš život. A to i tehdy, pokud jeden z rodičů chyběl fakticky, a nebo duchovně, kdy se výchovy z mnoha důvodů nezúčastnil.

I v případě, že jsou oba rodiči na výchově přítomni, mohou nastat chyby, které dítě poznamenají na mnoho let. Ať už v jeho podmínečném přijetí (“když se budeš dobře učit, budu tě mít rád” … “když budeš hodná, dostaneš”), v nedostatku lásky, která se má dává, v chybějícím správném mužském či ženském vzoru, s jakým by se mohlo dítě ztotožnit, či v potlačování nebo nepřijetí emocí, jakými se dítě projevuje (“nekřič, to se nedělá” … “když se budeš vztekat, nebudu tě mít rád” … “kluci nebrečí” … “jsi ustrašený strašpytel”).

A tak z dítěte vyroste nejistá mladá žena s nulovým sebehodnocením, která si neumí dát dostatek lásky a pozornosti, a proto jí vyžaduje, často manipulativně, od jejího okolí (viz jeden z mých předchozích blogů Medojedky), nebo nesebevědomý mladý muž, kterého maminka postrkuje životem, on čerpá neustále její péči, aniž by sám stál na vlastních nohou, je nespokojený, ale netuší proč, a po seznámení se dívkou přebírá roli matky právě jeho partnerka.

Jak to vypadá v praxi? Dívka ví, že jí v životě chybí sebedůvěra a má nulové sebehodnocení. Nedostávala tolik lásky v dětství od rodičů, kolik by potřebovala, včetně fyzického mazlení, a protože netuší, že je správné, aby se měla ráda a vážila si sama sebe, mylně se domnívá, že je věcí jen a jen jejího okolí, aby se o ní postaralo a ona se cítila šťastná.

Proto tuto starost ráda přesune na jejího přítele a později třeba manžela, který by jí měl pocit štěstí a lásky trvale zajišťovat. Protože se však nemá sama ráda, netuší, jak taková láska má vypadat, a tudíž neví, jak a o co si vlastně má říct. A začne naznačovat.

Jenže – u mužů, jak je známo, náznaky nefungují. Stane se tedy, že její manžel neplní její očekávání, nepochopí náznaky a ona se stává ještě více nespokojenou. Pokud její nespokojenost roste, převládnou u ní emoce vzteku, zloby, netrpělivosti a podezíravosti, kterými častuje manžela. On obvykle plným právem netuší, co se děje a proč, jen chápe, že se jeho žena (zase) zlobí, a tak jí zkouší ukonejšit po svém – tedy tím, co umí a je mu blízké, tedy sexem.

Ten působí na ženu jak červený hadr na rozzuřeného býka (protože žena se cítí nepochopena a nepřijata v jejích emocích, které nebyly ze strany manžela komunikovány), řekne si, že “ten bídák chce jenom to jedno a o ní se vůbec nezajímá”, a začne manipulovat otevřeně. Když ani to nepomůže, na řadu přicházejí hádky, výčitky, uraženost a trestání manžela.

Jak?? V tom my ženy máme širokou škálu působení – od nevaření a neuklízení, obecně vynechávání ženské role, přes odpírání sexu až po zlověstné ticho a nekomunikaci. Je nasnadě, že v takovém vztahu se žije jen velmi špatně. To nejhorší je ale to, co se děje skrytě. Žena opouští její ženskou roli v něze, přijetí a pečování, a vstupuje do agrese a konfrontace, tedy do mužské role, kterou působí na manžela a zatlačuje jej z jeho přirozené mužské pozice dál.

Kam? No přece do ženské role. Ano, paradoxně, role se obracejí. A z muže se stává manipulovaný nesvéprávný člověk, který cokoli udělá a řekne, je špatně,  a tak se zcela logicky stáhne, přestane cokoli řešit, o cokoli se snažit a přežívá. Je nešťastný, protože je zatlačen nazpět do nesebevědomého hocha, namísto zralého muže, a z jeho partnerky se stala druhá matka, semetrika, která jej za všechno kárá.

Jak takový vztah muž/hoch a žena/ druhá matka může fungovat? Ano správně. Nijak. A tak jsou oba nešťastní, cítí se ukřivdění a nepochopení a utvrzují se ve svých skutečných a domnělých křivdách.

Nedej Bože, když v takovém vztahu vyrůstají děti … Neboť ony přejímají tyto vzory za své a budou se v jejich dospělosti chovat stejně. A vzniká tím začarovaný kruh.

Jak z toho ven? Poskytnutím si vzájemného prostoru, úcty a respektu k tomu druhému, i přijetím své přirozené role. Protože jedině v ní můžeme být šťastni.

Zajímá vás více? Neváhejte mě kontaktovat a domluvit si osobní konzultaci.

Těším se.

Foto: pixabay.com, unsplash.com

Nenechte si ujít žádný příspěvek

Zadejte svůj e-mail a nic vám neuteče

Sdílet

Share on facebook

Napsat komentář