Je nádherné, když vám do života vstoupí láska. A je nádherné, když se přerodí na vztah dvou milujících se bytostí. Šli bychom světa kraj za ony motýlky v břiše, za štěstí, které se nám rozlévá po těle, za touhu i vášeň, i za milující náruč. Málokdo však ví, že je třeba o lásku pečovat. Naší pozorností, péčí o sebe i toho druhého, starostlivostí, něhou, vděčností, radostí a – sdílením našich prožitků.

Velmi moudře to kdysi vyjádřil můj kamarád, který řekl, že šťastný vztah se skládá jak z vlastních prožitků, tak z prožitků společných a že je třeba je sdílet vzájemně a prožívat s tím druhým. Protože pokud to neuděláme, ať už z únavy, momentálního rozpoložení či nevědomosti, budeme se postupně uzavírat do bubliny našeho vlastního světa, která se bude oddělovat od světa našeho partnera. A bude se vytrácet vzácná blízkost, kterou můžeme mít spolu, a která dává našemu vztahu pít.

Vím, že za tím nesdílením života bývá často i naše zranění, mnohdy i zranění partnerem z minulosti, které nebylo řešené a komunikované. Je však velká škoda živit staré křivdy a uzavírat se v osamělosti. Mohlo by se totiž stát, že propast mezi našimi oddělenými světy s partnerem bude natolik velká, že překlenout jí nebude možné.

Blízkost ve vztahu je velmi křehká a pro mě osobně stejně tak důležitá jako touha a vášeň. Protože je založena na důvěře, souznění duší  a bezpodmínečném přijetí.

Nenechte si jí vzít.  Buďte vděčni za každý okamžik s tím, koho milujete.