Věnováno Lucii Z.

Když jsem zhruba před rokem říkala a psala, že si myslím, že svět propadl do lidské i morální špíny a hůře být  nemůže (viz mé blogy Roušky I až … ), v reakci na odpírače nošení roušek a jiných bariérových opatření, musím se dnes trpce pousmát… Hůře být může. Vždy. Alespoň u našeho národa.

Všichni žijeme v covidové pandemii a mnozí z nás již poznali na vlastní kůži a nebo na kůži někoho z blízkých, co tato infekce umí … Na všechny pak dopadají (často nesmyslná a zcela špatná) opatření a jejich následky, se kterými se musíme – nějak – vyrovnat. Někteří mlčením, jiní vztekem, zlostí a arogancí, další furiantstvím a další třeba skepsí a depresí.

Nemá smysl komentovat kroky našich vládních představitelů, protože na to postrádám slušná slova. Vidím nenávistnou náladu ve společnosti nejen k politikům, ale i k lékařům a všem, kteří nějakým způsobem zastávají alespoň z části význam protiepidemických opatření. Mnozí nám přejí smrt. Věřte, že je těžké pro mě přijmout tyto reakce od těch, o které se staráte jako o pacienty či kteří stojí blízko vás.

Přesto se nezlobím. Vnímám totiž jejich naštvání z omezování, neznalost reality, nepochopení a potlačovaný vztek. Kdy mají pocit, že jim nikdo nic nevysvětlí a všichni na ně kašlou. A právě tím se stává z lidí rozzuřený dav, který na všechny další kroky reaguje  – zatím jen skrytou agresí, nejspíš v duchu teze “oko za oko, zub za zub”. Mnozí si myslí, že je to jediná cesta, že jim už nic jiného nezbývá a že je k tomu donutila situace i naše vláda.

Troufám si oponovat. Mocní nás mohou omezovat, mohou nám zakázat pracovat, bavit se a stýkat s přáteli, mohou nám těžce sáhnout na finanční zabezpečení rodiny, mohou nám překazit naše sny a plány (POZOR !! – nic z toho nezpochybňuji, naopak). Ale: NIKDO, opravdu NIKDO nám nemůže vzít naší LIDSKOST a naší OSOBNOST. Ta totiž, jaká bude, záleží jen a jen na nás samotných. Zda budeme mít tolik víry a lásky v srdci, abychom i v této době, či lépe – především v této zlé době – dokázali mít stále rádi lidi, vážit si jich, vážit si života a zdraví, pomáhat a chránit je, abychom se chovali s laskavostí, ohleduplností a nadějí, že bude líp.

Bude. Máme totiž volbu. A ta záleží pouze na nás!

Vaše yv