Často slýchávám nářky žen na muže a to, co jim muži udělali (špatného). “Jak jen mohl, ten bídák??” ptají se mezi slzami. “Mohl”, odpovídám. A pravdou je, že se ženy dočkají obvykle jiných odpovědí, než chtěly původně slyšet. I vy, moji milí přátelé, se dočkáte pravděpodobně jiných odpovědí. Možná mě ukamenujete, netuším. Ale pokud chceme skutečně napravit vztah mezi mužem a ženou, je třeba nalít si čistého vína na obou stranách. A začneme ženami. Pojďme na to!

Hned na úvod musím napsat, že se nebudu zabývat ve svém textu zlatokopkami, které bohužel stále mezi námi jsou. Proč? Protože jejich motivy a chování jsou tak nízké, že jakákoli zmínka o tom je plýtváním. Času, energie, emocí.

Když se žena zamiluje, a protějšek je jejímu citu nakloněn, hned začne – plánovat. Namísto toho, aby se radovala z přítomného okamžiku a dosyta si jej s partnerem užila, její hlava vyplodí mnoho myšlenek o dalších schůzkách, výletech, romantických večeřích, darech, dovolených i cestě k oltáři. Ano, až tak. Protože ale její partner je s největší pravděpodobností uvězněn v milostném tady a teď, začne žena vyvíjet jemné tlaky, aby rychleji plnil její představy. V úvodní fázi zamilovanosti je muž obvykle neprohlédne, zato později ano.

Na tomto místě ráda zmíním, že nemám vůbec nic proti hrám ve vztahu, kdy hry oba baví, rozvíjejí vztah, přinášejí zábavu, vzrušení i růst a jsou milé, láskyplné a třeba i škádlivé. Pokud dávají radost, vášeň i přijetí, je to v pořádku.

Žena, pokud však nedostane – hned – co chce, je schopna vyvinout malé a zdánlivě bezvýznamné kroky, které by měly vést k jejímu cíli. Často se to děje nevědomky, kdy je vedena pocitem, že její vyvolený je sice fajn, ale mohl by být ještě více – milý, pozorný, ještě více jí vyznávat lásku, ještě více jí zahrnovat dary, ještě více si s ní psát, atd atd. A tak jej začne dostrkávat k jejímu vysněnému obrazu. Někdy hrou na chudinku (“já jsem tak slabá, bezbranná, ničeho neschopná, jedině ty musíš přijít a bojovat, abys mě zachránil”), téměř vždy hrou na hodného chlapce (“když budeš hodný, dám ti … “). Tohle zaklínadlo funguje po staletí a po staletí spolehlivě ničí muže, vztah i samotné ženy.

Jak? Všichni již ode mě víte, že láska muže rovná se milování. Že právě skrze ně dává najevo své sympatie, hloubku citů, péči, ochranitelství i trvalost vztahu. Že pokud odmítáte milování s ním, odmítáte i jeho samotného, jeho osobnost a emoce. Zraňujete jej v tom nejcitlivějším místě, přivádíte k zoufalství, beznaději a postupně k nižšímu sebevědomí. Protože začne v čase o sobě pochybovat.

A z toho jsou dvě cesty – ta první, že se vám podaří dílo dokonat a stane se z něj bázlivá nesebejistá ovladatelná bytost, nešťastná, která jen přežívá, nebo ta druhá – že od vás odejde a najde si tu, která bude hýčkat jeho osobnost. A vy pak budete lamentovat, jak ten bídák mohl?? .… Mohl.

Aby náš vztah s mužem vzkvétal a rostl, potřebuje, aby do něj vstoupily dvě zdravě sebevědomé, vyrovnané a milující bytosti, které si váží sebe sama (to na prvním místě) i druhých. Které o vztah pečují a živí jej svou láskou. Je vám jasné, že nepřijatý muž takovou bytostí nebude.

Je – vámi – zatlačován z jeho mužské síly pořád hlouběji a hlouběji do bezmoci (tedy do ženské pozice), kde se mu nelíbí a kde ztrácí jeho typické vlastnosti, pro které jste jej na počátku milovala.

A co vy? Vám se to líbit také nebude. Protože nejenže ztrácíte bytost, kterou jste milovala, tím, že jí ujídáte její city (med) , ale ztrácíte i sama sebe – postupným zatlačováním muže z jeho síly vy sama vystupujete ze své přirozené role přijímající, chápající, podporující, objímající a především něžné ženy do role aktivně zastrašující, tlačící, útočící. Tedy mužatky. Že se tak musíme chovat někdy v práci? Bohužel ano. Ale copak domov je bojištěm? A váš vztah bitvou? Tak to chcete mít??

Co se stane pak? Partner ve vás zákonitě přestane vidět tu jemnou bytost z počátku vztahu, a uvidí jen uštěkanou, manipulující, věčně nespokojenou a nepřijímající bestii. Pardon dámy. Je to tak. Očekáváte pak stále, že k vám bude on pozorný a milující??

A tak se z láskyplného, jemného a především vzájemně se doplňujícího vztahu muže ve své síle a něžné přijímající ženy stane vztah rivalský. Kdo z koho. Oba budete na sebe chvíli útočit, slovně, bolavým mlčením a někdy i brachiálně, chvíli se stáhnete, abyste si lízali utržené rány, a následně opět půjdete to boje. Tahle varianta nemá vítězů. Jen poražených.

Tak, a teď co s tím?? Dostali jsme se od zdánlivě nevinných manipulací ve vztahu až k drsným útokům. Které nechcete. Řešení jsou prostá.

Respektujte v partnerovi silného muže. Dopřejte mu opětovanou lásku, ale nesnažte se jej měnit nebo k sobě připoutávat. Ponechte mu volnost. Proč? Aby se k vám mohl zpátky a rád!! vracet.

Přijměte svou roli ženy a buďte v ní šťastná. Sama se sebou. Mluvte s ním na rovinu, jasně popište, co chcete nebo co vás trápí, ale přestaňte donekonečna řešit co by bylo, kdyby .… Přijměte, že jeho ne je ne a jeho ano je ano. A nezkoušejte jej zmanipulovat do jiných významů. Přestaňte tlačit na vývoj vztahu, protože tím muže odháníte. Naopak co nejvíce to půjde zůstaňte v přítomnosti a tu si naplno a s chutí užívejte. Nebojte se mu dát najevo, jak je pro vás skvělý a jediný.… A vy pak budete jeho jediná .…

Krásný den.