Pak Almitra řekla, promluv k nám o LÁSCE …

A on pozvedl hlavu a pohlédl na lidi a náhle byl všude tichý a nehybný klid, když mocným hlasem pronesl:

Když vám dá LÁSKA znamení, NÁSLEDUJTE ji, přestože její cesty jsou nelehké a příkré.

A když vás její křídla obestřou, NEBRAŇTE se jim, přestože meč skrytý v jejich perutích vás možná poraní.

A když k vám promlouvá, DŮVĚŘUJTE jí, přestože její hlas možná roztříští vaše sny tak, jak severní vítr mění zahradu v pustinu.

I když vás láska bude korunovat, vězte, že zároveň vás i ukřižuje.

I když je vaším růstem, zároveň je i omezením.

I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se ve slunku,

zároveň sestoupí k vašim kořenům a zacloumá s jejich úponky zapuštěnými v zemi.

Sváže vás k sobě jako snopy obilí …

Vymlátí vás až na holé zrno …

Prosije vás, abyste se zbavili slupek …

Semele vás do běla …

Bude vás hníst, dokud nebudete poddajní, a pak vás předloží svému obětnímu ohni, aby se z vás stal posvátný chléb k požehnanému hodu božímu …

To vše s vámi Láska učiní, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí Srdce Života.

Budete li však ve strachu hledat jen klid Lásky a její rozkoše, pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky do světa bez ročních období, kde se sice budete smát, ale nebude to úplně všechen váš smích, kde budete plakat, ale nebudou to všechny vaše slzy.

Láska nedává nic, než jen sobě, a nebere nic, co sama nemá.

Lásce nic nepatří, ale ani ona k nikomu nepatří.

Lásce totiž zcela stačí samotná Láska.

Milujete li, neměli byste říkat: „V mém srdci je Bůh“, ale spíše byste měli říci „Jsem v srdci Boha“

A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh Lásky, neboť Láska , uzná li vás toho hodnými,

bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání, než naplnit samu sebe.

Ale milujete li a musíte li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:

Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň nocí.

Poznat bolest z přemíry něhy ….

Být poraněn svým vlastním pochopením Lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.

Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den Lásky,

odpočívat v poledne a rozjímat o extázi Lásky,

vracet se večer domů s vděčností a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci

a s písní chvály na rtech ….

Challi Džibrán , O Lásce