Dlouho jsem váhala, zda o něm psát. Ne proto, že bych nevěděla, či na něj neměla názor. Právě že mám. A bohužel se s ním ve své koučovně stále setkávám. Takže – čekejte emoce. Bude to jízda.

Ghosting. Jedna z forem rozchodu. Ta nejhnusnější, odporná a velmi ubohá. Dokonce tak ubohá, že můj přístup nestranit ani jednomu ze zúčastněných (ex) partnerů tady dostává na frak. Být zvířetem s dlouhými drápy, dokážu si celkem živě představit, co bych dotyčnému udělala…

Za ghostingem stojí ve většině případů muži. A cože to vlastně je? Ghosting? Česky ghost = duch. Tedy vypaření se, ztracení se, odejití bez vysvětlení, rozloučení, dokonce i bez jasného sdělení, že jde o konec vztahu. Rozchod. Dotyčný byl. A najednou není. Slehla se po něm zem. Nevolá, neposílá zprávy, nelze se dovolat jemu, nereaguje na nic, nepomáhají prosby, sliby, zoufalá volání, vzkazy, nic. Nevysvětlí, co se stalo, proč odešel, proč se neozývá, zda se jen vzdálil, či zda jde o ukončení vztahu, a proč, nerozloučí se se ženou, neumožní jí, aby prožila a pochopila rozchod.

Ona pláče, nespí, neví, nechápe, co se stalo, a veškerou, pánové – V.E.Š.K.E.R.O.U. !!!! – vinu a podíl na ukončení vztahu vztahuje na sebe. Že je to její chyba, že za to může jen ona, že jemu – chudáčkovi (grrrrrr) – nezbylo nic jiného dělat, než – asi … ASI ???!!! … odejít. Je extrémně nejistá světem kolem ní i sebou, vyčítá si, že kdyby se víc snažila (víc zhubla, víc se milovala, méně se milovala, více ho kontaktovala, méně ho kontaktovala, méně po něm chtěla, více ho poslouchala …), zůstanou spolu. A vše bude v pořádku. Protože bylo, Protože s ním byla ve vztahu šťastná. Protože ho milovala. Jenže ona nedělala to, co on chtěl, a tak jí stihl – zasloužený ??!!! – trest. On odešel. Tedy asi. Pan Božský odešel. A nepíše. Nezavolá. Neozve se.

A víte co?? Ona jej má stále ráda. Stále jej miluje. A stále se o něj bojí. Co s ním je? Je v pořádku? Není mu něco? Nestalo se mu něco? Nepotřebuje její pomoc? Protože to přece není samo sebou, že se neozval. Že neposlal zprávu. Jistě mu něco je. A trpí ještě víc …

Taková žena pak sedí u mě v koučovně a často už ani není schopná plakat. Zdrcená, prošedlá, vyčerpaná a extrémně nejistá. Tiše trpící. A obvykle se svěšenou hlavou vtaženou mezi ramena, jako by čekala na poslední ránu. Od celého světa. I možná ode mě.

Pochopila by, kdyby odešel a vysvětlil jí to, rozumem by pochopila, kdyby měl jinou, srdce by jí krvácelo, kdyby nebyl mezi živými, ale takhle? … je to její vina. Jen její vina. Cítí se jako kus špinavého, použitého, smradlavého hadru. Jako děvka. Špína. Omyl. Co tomu druhému nestojí za pár slov.

To všechno, pánové, kteří tento text čtete, jsou reálná slova a reálné pocity žen, u kterých trvá měsíce, než se podaří jim vrátit alespoň trochu sebevědomí a sebedůvěry i důvěry ve svět, který je obklopuje. Jsou to reálná slova a reálné pocity jedné z mých klientek z těchto dnů.

Proto vás prosím, za všechny tyto ženy i možná ty budoucí, kterým bude hrozit stejná nekončící bolest – nedělejte to. Nerozporuji nikterak důvody, proč si s vaší přítelkyní nerozumíte. A vím, že máte právo na to ukončit vztah.

Ale neubližujte přitom ženě.

A zejména jí neubližujte takto!

Protože nemáte tušení…

Opravdového muže, toho, po němž ženy touží, nedělají jen svaly a dovednosti v posteli. Za opravdovým mužem stojí jeho charakter, čest, otevřené srdce, jasná a trvalá komunikace (žádná ignorace) a galantní rytířskost a péče i chránění, s jakými přistupuje k ženě ve všech fázích vztahu. Včetně toho, že jí nebude (vůbec) zraňovat.

Myslete prosím na to.