Jsou lidé, kteří potřebují ke svému životu klid a neměnnost, pověstní Býci by jistě mohli vyprávět. Jsou i takoví, kteří by se v klidu unudili k smrti, a kteří víc než cokoli jiného vyžadují akci, rychlost a neustálé změny. Jenže – všeho moc škodí. Když je hodně změn a ve velké rychlosti, i když je moc klidu.

V čem škodí klid ? Říkáte si. No, víte … klid je příjemný, nemusíme nic řešit, jen tak si plyneme, nejsme ve stresu, v tlaku, všechno se děje, jak má. Jen se občas může zdát, že nás to nikam neposouvá dál. Že nerosteme. Že se zdánlivě vyhýbáme výzvám. A třeba v porovnání s kolegy v práci, se sousedy, s kamarády, jakoby ničeho nového nedosahujeme.

Někdy jako bychom čekali na nějaký impuls, na výzvu, která má přijít. A někdy se jí třeba bojíme. Protože netušíme, jak bychom v ní obstáli. Někdy třeba slýcháme, že bychom měli to či ono. Dobře míněné rady. Nebo i popostrčení od kamarádů.

A já se vás zeptám – posloucháte tyto rady? Jak vám při nich je? Radostí zavýskáte, že se konečně něco nového bude dít, a nebo se vám udělá mdlo a úzkost vám sevře hrdlo? Cítíte, že to tak má být, nebo se vám do změn nechce?

Dám vám jednu radu: Vykašlete se na porovnávání s ostatními. A – v dobrém míněno – vykašlete se i na jejich rady a popostrkování. Proč? Oni totiž nežijí váš život. Neznají jej do těch nejmenších detailů. Nenesou vaše vzpomínky ani vaše sny a přání.

Zkuste se nacítit sami na sebe. Chcete to? Tu změnu? Cítíte se na ní? Těšíte se na ní? A nebo vnímáte, že chcete zůstat ještě raději v klidu? Nechte věci, aby se děly. Protože ony se dějí vždycky tak, jak mají. Dobře pro vás. Někdy je dobré počkat si. Neuspěchat dění. Protože události, ale i vy samotní, byste měli dozrát, abyste daný úkol zvládli.

Tak držím palce 🙂