Nevím proč, ale od rána myslím na vlky obkružující v horách stádo ovcí. Normálně vlky miluju a uctívám za jejich vyspělou inteligenci a vysoké sociální cítění a chování, ale tentokrát mně nahánějí strach.

V tom příběhu, představě chcete li, skupinka vlků čím dál těsněji svírá stádo oveček, obkružuje jej a vzbuzuje neklid a obavy. Ovce jsou už tak blízko u sebe, že nemají prostor kamkoli se pohnout. Napětí by se dalo krájet. Vtom mezi ně vtrhne jeden z vlků. Nečekaně a o to ostřeji. Jako nejostřejší čepel rozčísne stádo ovcí na dvě poloviny, nikomu nic neudělá, ale drží je od sebe. A další odděluje jinou skupinku. A jiný vlk to samé na druhé straně. Povede se jim oddělit dvě ovečky, staré a nemocné, které začnou lovit … Nemají šanci …

Smutný příběh, vím. Proč to píšu? Občas se může přihodit, kdekoli, že se vás někdo pokusí zviklat. Nachytat. Nalákat na něco, co je pro vás nevýhodné. A nebo vám jen tak škodit. Budete li se svými nejbližšími, s rodinou, spolupracovníky, kolegy v práci či v zájmových organizacích, a nebo i v zemi, kde žijete, ve shodě, souladu, v podstatě jednotní s podobným (dobrým) záměrem, budete si jistí sami sebou i vzájemnou podporou, a bude pro ně velmi složité dostat vás.

Pokud se jim však podaří zasít mezi vás semínko nedůvěry, pochybností, zášti, závisti a zloby, snadno vás rozhádají, nepozorovaně uzamknou do vzájemně neslučitelných skupinek a začnou ovládat. Manipulovat. A nebo ničit.

Stále ještě máte vaší sílu. Nedejte se.