Jsou lidé, kterých je všude plno. O kterých víte, že jsou. A možná byste ani tak někdy vědět nechtěli. Jsou lidé, které máte nablízku. Přestože nejsou tolik vidět, už vůbec ne slyšet, s nimiž nepotřebujete mít kontakt neustále, protože vy víte. A oni také. Víte to, že jsou. Víte to, že je máte v zádech. Že vám vždy poskytnou bezpečné útočiště, objetí, pochopení a pomoc. A že, přestože to často neříkají, by za vás dýchali. Když se střetne jejich pohled s vaším, v hloubce a pravdivosti očí pochopíte nevyřčené …. A když vás obejmou, jste doma …. duší i srdcem.

Většinou toho moc nenamluví. Ale zato konají. Tiše, často potají, obvykle na úkor jejich času a odpočinku. Nečekají pochvaly, ovace, pozornost davu. Možná ani nečekají pozornost vaší, prostě jsou. A pomohou vám zcela nezištně. Když je vám nejhůř, jsou to oni, kdo při vás stojí, dodávají síly a odvahy, a také víru v to, že vše dopadne dobře. Že se stane jen to, co má, že je to tak správné. Drží vás nad vodou, a rozdmýchávají ve vás naději. Aby mohli – s pomocí Boží – vykonat zázrak ….

Nenechte uvadnout tu vzácnou blízkost a bezeslovné souznění duší. Najděte slova a poděkujte jim. A hlavně při nich neochvějně stůjte, nejen když se jim samotným daří, ale právě ve chvílích, kdy mohou potřebovat pomoc.

A tak, můj Anděli, děkuji …. ♥