To, co nikdy milující pejskaři psu neudělají. Ale jsou schopni (a nejen pejskaři) to vědomě i nevědomě dělat lidem. Těm nejbližším. Co to je, co by se dělat nemělo?? Syndrom napadeného psa (SAD, Syndrome of Attached Dog). Pes nade vše miluje svého pána, udělá po něj cokoli a bezmezně mu věří. Jenže páníčci jsou někdy i zlí, a tak psu ublíží. Ten je v šoku – od nejvíc milované osoby na světě, od jeho skutečného Boha to nečekal, cítí se zrazen, stáhne se do ústraní, do bezpečí, nechápe, cítí obrovský žal, a od tohoto okamžiku přestává věřit lidem. VŠEM lidem. Protože pokud jej zradil ten, kterého nejvíce miloval, tedy jeho Bůh, ti ostatní lidé jsou podle něj horší. A možná začne i sám útočit.

A lidé? Jak to vypadá v realitě? Vztah dvou milujících se bytostí, který se ale podobá sinusoidě. Nahoru a dolů. Jeden den spolu prožijí nádherné chvíle plné vášně a něhy, emočně jsou na sebe napojeni a vzájemně se podporují, aby se v dalších dnech jeden z nich stáhl, nereagoval, a toho druhého fakticky odstřihl bez vysvětlení. Nebo třeba na pár dnů odešel. Většinou tím, kdo miluje, pak zraní a stáhne se, je muž, a tou zraněnou je žena. (Toto rozdělení je však pouze zdánlivé  a naopak já jsem přesvědčena o tom, že za vším stojí necitlivá žena, která primárně zraní milujícího muže a na velmi dlouhou dobu jej poznamená.) Pro zjednodušení budu psát v těchto rolích, může to být samozřejmě i naopak.

Představte si, že milující žena po vydařené schůzce čeká na další (vstřícné) kroky od partnera. Ten se ale buď vůbec neozve a ignoruje jí, a to i několik dnů či týdnů, a nebo jí odežene – nepiš mi, nevolej mi, mám hodně práce, chci být sám … cokoli.  Zoufalá žena to nečeká, slova (či ignorace nebo odchod milovaného) partnera jí v její lásce hluboce zraní, nechápe proč?, vždyť nic špatného neudělala, pouze jej milovala, její bolest je veliká a ona se stáhne, aby bolest dokázala zpracovat.

Přestává komunikovat, v tichosti trpí, a začne se díky stresu, který prožila, bát dalšího nečekaného útoku ze strany partnera. Po čase se partner ozve, třeba se omluví a nebo vysvětlí, proč nereagoval, a vše je zdánlivě v pořádku. Láska dostává zelenou a oba prožívají spolu krásné chvíle, možná i výlety, povídání … plánování budoucnosti. V tom nejlepším se ale tentýž partner znovu odmlčí a začne ženu ignorovat. A kolo se roztáčí nanovo. Tentokrát s mnohem většími grády, protože žena mu znovu uvěřila, z posledních sil sebrala svoji důvěru a dala mu jí, aby jí znovu pošlapal.

Když vás zavrhne někdo, koho z hloubi duše milujete, velmi to sníží vaše sebevědomí. Pokud to udělá tentýž člověk podruhé či nedej Bože po několikáté, co to s vámi udělá?? Myslím, že i ta největší frajerka ryje ústy v zemi a její sebevědomí je hluboko pod bodem mrazu. Začne o sobě pochybovat – kdybych byla lepší, hezčí, štíhlejší, mladší, cokoli … nestalo by se to, neodvrhl by mě. A zcela přestává věřit nejen tomuto muži, ale i všem dalším po něm. Ví zcela jistě, že už nikdy, NIKDY, nechce zažít ten pocit absolutní bezmoci, křivdy a hluboké bolesti.

Přesto stále touží po vztahu.

Co udělá? Bude si dávat setsakra pozor, bude v dalších vztazích stažená, nedůvěřivá, bude pochybovat a neustále bude vyžadovat potvrzování jejich lásky, což může nového partnera unavovat. Ztratila totiž svou hodnotu, své sebevědomí, a bude jej vyžadovat potvrzovat od jejího okolí. Proč to ten muž dělá? Vraťme se v čase – nejspíše i on byl v jednom z jeho prvních vztahů hluboce raněn ženou, jeho láska byla nevyslyšena či zapuzena a rána v jeho srdci je velmi hluboká. Aby jí zakryl, chce si jako muž, alfa, dokázat, že tohle se již víc nestane, že nikomu, rozuměj NIKOMU, tedy ani ženě, kterou miluje, nedovolí, aby jej eventuálně někdy v budoucnu mohla zranit. Co tedy udělá? Zavčas jí odkopne a nebo poraní sám, aby z tohoto vztahu vyšel “vítězně”. (Všichni cítíme, že ale o vítězství nemůže být ani řeči).

Jak z toho ven? Dá se vůbec řešit nějak vztah takto poraněných lidí? Dá. S vypětím všech sil, s obrovskou láskou, pokorou a bezbřehou bolestí od ženy, která jej opravdu miluje, přenese se nad jeho (možná opakované) rány, které jí dává, a s pomocí svých slz a otevřeného srdce hojí jak rány jím způsobené, tak rány jeho. S jedinou podmínkou – ten muž musí chtít sám se takové bolesti zbavit. A musí se otevřít ženě.

Není to pro každého. Moc to bolí. A výsledek je nejistý. Navíc každá situace jednotlivých párů je jiná. Proto, řešíte li tento či podobný problém, neváhejte se na mě obrátit. Pomohu vám.