Kdysi jsem se smála, o co by byl život snazší, kdybychom všichni, zejména v partnerství, nosili na krku cedulky. S pravdou. Třeba : „Dnes ne miláčku“. Nebo ještě příměji: „Sex ano“. „Sex ne“. Rázem by ubylo dohadů, nepochopení, zklamání i očekávání. Ale možná by i ubylo zábavy, svádění, flirtu, a toho nepopsatelného, co se chvěje ve vzduchu mezi mužem a ženou.

Třeba by problémy vyřešilo, kdybychom byli všichni unisono. Jako přes kopírák. Muži i ženy.

Na podobenství – alespoň vnějším – mnozí z nás usilovně pracují. Dychtivě sledují poslední trendy v módě i vizážistice, a zejména mladé dívky se touží podobat svým vzorům . Tak, že přes tuny make-upu a contouringu nepoznáte jejich tvář. Jejich přirozenou krásu. Kdo mě znáte, dobře víte, že jsem velkým zastáncem líčení a proměn. Nicméně tak, aby se podtrhla a vynikla osobnost nositelky, nikoli abychom z ní vyrobili další stejnou dokonalou dívku v řadě.

Jsem totiž přesvědčená, že právě naše jedinečnost, originalita ve vzhledu, v chování a jednání nás činí přitažlivými a nezaměnitelnými pro naše partnery. Skoro si troufám říci, že proto si nás vybral. Proto nás má rád. A je s námi.

Přílišná snaha o dokonalost, o přiblížení se svému vzoru, ale třeba i o to, abych ve vztahu, zejména začínajícím, nic nepokazila, neudělala chybu, ve spojení s nejistým ne moc vysokým sebevědomím a kupou špatných vzorců, dogmat a přejatých „pravd“ dokážou napáchat nepěkné škody.

To, když nejsme autentičtí, když si – lidově řečeno – hrajeme na někoho, kým nejsme, stáváme se lepšími pro oči toho druhého, nedáváme mu po pravdě najevo své názory a bohužel ani emoce (třeba proto, abychom si takzvaně „nezadaly/i “ – „Nevšímá si mě? Tak mu nedám najevo, že ho mám ráda“), je cestou do pekel.

Protože partner není jasnovidec – nemůže vědět, co si skutečně myslíme, co skutečně cítíme a co skutečně očekáváme, natož aby se dle našeho pravého přání zachoval.

Jak v nás má tedy číst? Jak zjistí, co platí a co nikoli? Kde je pravda? Ale i třeba to, jak na tom s námi je ve vztahu? Když budete zarytě mlčet a chladně velmi úsporně reagovat na jeho zprávy, myslíte si, že mu dojde, že jej skrytě milujete?

Proč jej tedy nemilujete otevřeně? Bojíte se? Čeho? Vlastního selhání? Toho, že vás odmítne? Toho, že se vztah nepovede? Co by se stalo tak strašného, kdybyste řekly/i pravdu? Nezemřete na ní 🙂

A možná se uleví vám. I jemu 🙂

A ne v poslední řadě …. i Vesmír má rád přímočarost. Tehdy, když si posíláte vaše přání k němu, aby je splnil ….