Když se dva lidé potkají a jejich osudy střetnou, zamilují se do sebe a celý svět se zdá zalitý sluncem a nadějí, že vše bude jen dobré a krásné. Chvíli trvá, než se sžijí. Poznají. Než jejich rozbouřené hormony klesnou alespoň na tu úroveň, aby dokázali slyšet jeden druhého. Cože? Slyšet? Jistěže si povídají. Ale jeden každý z nich slyší jen to, po čem sám touží a co by si slyšet přál.

Naše emoce a s nimi spojená očekávání často dokáží zamotat vztah a vyrobit z něj bolavé nedorozumění. Není se čemu divit – kdo by stál o to slyšet ve fázích začátku vztahu „Nemám na Tebe čas “, „Opravdu nestíhám“ , „Budeme jen kamarádi“ , „Nechci žádný vztah“ , atd.

Naše očekávání a představy nás ženou do úprav těchto syrových a ve své podstatě jasně vypovídajících vět. Tak, že pak slyšíme „Teď na tebe nemám čas, ale zítra (pozítří) mít budu“,

„Teď opravdu nestíhám, ale za hodinku to bude lepší“,  „Teď budeme jen kamarádi, ale jen co … (doplňte si sami), chci mít s tebou vážný vztah, „Dnes večer nechci možná žádný vztah, ale zítra se do něj vrhnu po hlavě “.

Problém nastane, když příliš začneme věřit našim představám a snům, a méně realitě, tedy tomu, co muž skutečně říká. Pak se může stát, že si nějakou dobu umanutě vedeme svou, a velmi se divíme, když pochopíme skutečný stav věcí. Bývá pak obvykle složité přiznat si, že jsme nenaletěly/i partnerovi, ale jen a pouze naší hlavě.

Vnímejte tedy prosím to, co vám partner skutečně říká, a všímejte si, a to především, jeho neverbální komunikace, výrazu očí, řeči těla, toho, zda o vás jeví zájem a jeho pozornost, zda se aktivně snaží být s vámi v kontaktu či vás jednoduše potěšit drobností či vzpomínkou.

Stejně tak vám pomůže váš pocit, když jste s ním. Vnímáte radost? Pohodu? Těšíte se? Je Vám krásně po těle a duši? A nebo naopak prožíváte úzkost a obavy z možných komplikací? 

Věřte mužům.

Ve vztahu (zejména na jeho počátku) nelžou.