Už mnohokrát jsem si říkala, že to, co kolem sebe vidím, je degradace lidství a hůř být nemůže. Už mnohokrát jsem se mýlila. Může. Vidím to na každém kroku. Jak v prostředí nenávisti, zloby, ubohosti, pokrytectví a vystupňovaného sobectví konat dobro? Jak se rozvíjet a osobně růst? Nenechat se vtáhnout do bahna kolem sebe? Neušpinit se? “Musíš to překonat a jít dál, být stále laskavá a milá” říkala jsem si. Velký omyl. Jde o to, že nemusím. NEMUSÍM být to, co nechci.

Je obecně rozšířené, že trvalé pozitivno, pochopení, přijetí a bezpodmínečná láska patří k duchovnímu růstu. Ano, samozřejmě. Ale duchovní růst není o tom, že svět vždy bude dokonalý a růžový, když já budu dokonalá nebo se o tu dokonalost budu snažit. Duchovní růst je setrvalá práce na sobě. A to zejména v době, kdy se nedaří, kdy vám něco nebo někdo ublížil, kdy máte velké trápení a srdce sevřené bolestí, kdy máte existenční strachy o sebe nebo své blízké … Jde o to nepřestávat, mít víru, naději a jít si za svým snem. Ideálně s láskou.

Ale jsou dny, kdy to nejde. Kdy se vám chce plakat, nadávat, křičet, vztekat se nebo prosit o smilování …. Někdy to všechno dohromady.

Tak se zastavte a dovolte si to. Nebýt ideální. Být autentičtí. Opravdoví. Tady a teď.

Já osobně třeba nesnáším, když dávám svoje zranění vidět veřejně. Byla jsem zvyklá vždy si jej poléčit v tichosti a bezpečí, abych se po čase zjevila vždy v laskavosti a vyrovnanosti. A vidíte, stalo se, že i já jsem plakala veřejně a přestože jsem moc chtěla, slzy nešly zastavit. A co se stalo? Nic. Jen lidé nahlédli, že i já mám srdce. Které bije.

Pamatujte na to. Nikdy a nikdo vás nemá tlačit do věcí, které tak nemáte a necítíte. Nikdy a nikdo vás nemá právo hodnotit. A ani vy sami se nestylizujte do role, která je vám momentálně nepříjemná. Uvolněte se. Dýchejte zhluboka. A dejte průchod vašemu opravdovému já. Vašim emocím. Nemusíte být dokonalí.

A když vás něco opravdu bolí a nebo nevíte, jen s tím prostě splývejte. Neřešte. Nechte problém přes sebe přetékat, plynout, vypusťte ho. Dostaňte se nad něj. A z výšky pozorujte. Nechte ho žít jeho životem. Protože ten váš je úplně jiný. Ten problém nejste vy. Nemusíte soudit. Ani sebe ne! Nemusíte komentovat. Nemusíte mít výčitky a řešit neřešitelné.

Jen žijte. Tady a teď. A mějte se rádi.