Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!
Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou;
který tě vidí a který je dost statečný na to, aby se bál.
Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce,
kde může ucítit tvé teplo, spočinout
a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních.
Pohlédni mu do očí,
nahlédni hluboko dovnitř a
uvidíš, co spícího, bdělého,
ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá.
Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce,
dědy a všechny ty války a šílenství,
které vedly jejich duše v nějaké vzdálené
zemi, vzdáleném čase.
Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti,
utrpení, muka a vinu.
A nechej to vše odejít.
Vciť se do břemene jeho předků a poznáš,
že on v tobě hledá bezpečné útočiště.
Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu,
věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv,
neboť máš dělohu,
sladkou hlubokou bránu,
která omývá a hojí staré rány.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!
Seď před ním v plném majestátu svého ženství,
v dechu své zranitelnosti,
v hravosti své dětské nevinnosti,
v hloubi své smrti.
V kvetoucím pozvání,
jemně ustupujícím,
dovol jeho síle muže,
aby předstoupila
a vykročila směrem k Tobě
…a společně s Tebou, tiše
a vědomě vplula do lůna Země.
A pokud couvne… a on couvne…
uteče do své jeskyně…
Shromáždi kolem sebe své babičky
a zachumlej se do jejich mouder.
Naslouchej jejich jemnému šepotání,
které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce.
A přiměje tě, aby ses ztišila…
a trpělivě čekala na jeho návrat.
Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání,
že zase znovu, smí být ukonejšen.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!
Nesnaž se z něj pomocí lsti, klamu,
svádění a podvodu vyloudit malého chlapce.
Jen abys jej vlákala… do sítě destrukce,
kde vládne chaos a nenávist,
horší než jakákoli válka,
kterou vedli jeho bratři.
To není ženské,
to je pomsta.
Je to jed, jed zneužívání,
prostupující linie po celé věky,
znásilňování našeho světa.
A to ženě nedává sílu,
snižuje ji, když mu uřezává koule
a zabíjí to nakonec nás všechny.
A ať už ho jeho matka držela,
nebo to nedokázala,
ukaž mu nyní pravou matku.
Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti
a své hloubce, doutnající až v jádru samotné Země.
Netrestej ho za jeho zranění,
o kterých se domníváš,
že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria.
Plač pro něj sladké řeky,
krvácej to vše zpátky domů.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!
Miluj ho natolik,
aby mohl být nahý a volný
miluj ho natolik,
aby tvé tělo a tvou duši
otevřel cyklu zrození a smrti.
A děkuj mu za tuto příležitost.
Když spolu tančíte divokými větry
a tichými lesy, měj odvahu být křehká
a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti.
Dej mu pocítit,
že tě může držet,
být ti oporou a chránit tě.
Klesni mu do náruče a důvěřuj,
že tě chytí, i když tě předtím tisíckrát pustili.
Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama
a splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!
Povzbuzuj ho, nasycuj,
dávej mu svolení,
naslouchej mu,
drž ho, leč ho.
A na oplátku budeš vyživována,
podporována a ochraňována jeho
silnými pažemi, jasnými myšlenkami
a zaostřenými šípy.
Neboť když jej necháš,
může být vším,
o čem sníš.
Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama.
Miluj svého otce, miluj svého bratra,
svého syna, svého bývalého partnera,
Miluj muže – od prvního chlapce,
kterého jsi políbila,
až po toho posledního,
kterého jsi oplakala.
Děkuj za dary;
dary všeho, co se ti až po
toto setkání podařilo rozplést
a nalézt v sobě.
Děkuj za dar muže,
který teď stojí před Tebou,
a najdi v něm zárodek všeho,
co je nové a zářící.
Semínko, kterému můžete dávat vláhu
a nechat tak spolu vyrůst novému světu.
~ Lisa Citore