Chceš-li změnit svět… miluj ženu, opravdu ji miluj.
Najdi tu, kterou volá Tvoje duše,
i když to třeba nedává žádný smysl.

Zahoď svůj seznam podmínek,
přilož ucho k jejímu srdci a poslouchej.

Slyš jména, modlitby,
písně všech živých tvorů
– okřídlených, chlupatých i šupinatých,
podzemních i podvodních,
zelených i kvetoucích,
ještě nenarozených,
i umírajících.

Slyš jejich melancholickou chválu Tomu,
který jim dal život.

A jestli jsi zatím neslyšel své vlastní jméno,
pak jsi jen neposlouchal dost dlouho.
Jestli Tvé oči nejsou plné slz,
jestli se neklaníš u jejích nohou,
pak ještě nevíš, jaké je truchlení,
když ji málem ztratíš.

Jestli chceš změnit svět, miluj ženu –
miluj jednu ženu nad hranice sebe,
nad hranice touhy a rozumu,
nad hranice svých chlapeckých představ
o mládí, kráse a rozmanitosti,
nad všechny své povrchní představy o svobodě.

Dali jsme si tolik možností výběru,
až jsme zapomněli na to,
že pravé osvobození spočívá v tom,
stoupnout si doprostřed ohně své duše
a nechat ho spálit všechen náš odpor vůči Lásce.

Existuje jen jedna Bohyně.
Podívej se do jejích očí a uvidíš
– skutečně uvidíš, zda je to ona,
kdo rozsekne tvou mysl.

Pokud ne, odejdi.
Právě teď.
Neztrácej čas „snažením“.

Věř, že Tvé rozhodnutí nakonec
nemá nic společného s ní,
protože nezáleží na tom,
vedle koho, ale kdy se
rozhodneme konečně vzdát.

Pokud chceš změnit svět… miluj ženu.
Miluj ji pro život
– za hranice tvého strachu ze smrti,
za hranice tvého strachu z toho,
že budeš manipulován, za hranice
představ o Matce ve Tvé hlavě.

Neříkej jí,
že jsi ochoten pro ni zemřít.
Řekni, že jsi ochoten s ní žít,
sázet s ní stromy a sledovat,
jak rostou.

Staň se jejím hrdinou, tím,
že jí budeš připomínat, jak krásná je
ve své zranitelné majestátnosti,
tím, že jí budeš každý den svou
oddaností a zbožňováním
připomínat, že je Bohyně.

Pokud chceš změnit svět… miluj ženu.
Miluj ji se všemi jejími tvářemi,
s veškerou její cykličností
a ona tě vyléčí z tvé schizofrenie
– z rozdvojenosti mysli a polovičatosti srdce,
která udržuje Tvého ducha v oddělenosti od těla,
která Tě drží o samotě,
ve které se neustále snažíš
najít něco mimo Sebe,
pro co by stálo za to žít.

Vždy tu bude nějaká další žena.
Brzy se z nového lesklého
stane zase ten starý, matný.
A ty budeš zase neklidný,
zase budeš s ženami obchodovat jako s auty,
vyměňovat Bohyni za nejnovější předmět Tvé touhy.

Muž ale nepotřebuje další volby.
Co muž potřebuje, je žena,
cesta ženství, trpělivosti a soucitu,
nehledání, nedělání,
prostého dýchání na jednom místě,
kde může zanořit své propletené kořeny
dostatečně hluboko a silně na to,
aby udržely Zemi pohromadě, zatímco
ze své kůže bude setřásat všechen cement a ocel.

Pokud chceš změnit svět…
Miluj ženu, jednu ženu.

Miluj ji a chraň ji,
jakoby byla poslední svatou nádobou.
Miluj ji skrze její strach z opuštění,
který držela za celé lidstvo.
Ne, není to její rána,
která se má hojit sama.
Ne, není slabá,
když žádá o pomoc.

Chceš-li změnit svět… miluj ženu.
Tak dlouho, dokud Ti neuvěří,
dokud se nevrátí její instinkty,
její vize, její hlas, její umění,
její vášeň, její divokost
– dokud nebude silou lásky
mocnější než všichni démoni
politických médií, kteří se snaží
pokřivit její obraz.

Pokud chceš změnit svět,
odlož své důvody,
své zbraně a známky protestu.
Odlož svou vnitřní válku,
svůj ospravedlnitelný hněv
a miluj ženu…

Za hranice všech svých snah o velikost,
za hranice své houževnaté snahy o osvícení.

Svatý grál stojí před Tebou,
stačí jen, abys ji vzal do náruče a
pustil se do hledání toho,
co přesahuje hranice intimity.

Co když je mír snem,
na který se lze rozpomenout
jedině skrze srdce ženy?

Co když je láska muže k Ženě,
cesta ženství, tím klíčem,
který otevře její srdce?

Pokud chceš změnit svět… miluj ženu.
Miluj ženu až do hlubin svých stínů,
do největších výšek Tvého Bytí.

Vrať se zpět do zahrady,
kde jsi ji poprvé potkal,
k bráně duhové říše,
kterou spolu projdete
jako Světlo, jako Jedno,
Do bodu, odkud není návratu,
na konec i začátek nové Země.

~ Lisa Citore