Navazuji na předchozí blog a v něm sdělený dotaz, jak se chovat ve vztahu, aby si muž všiml ženy a dával jí více jeho zájmu a pozornosti:

Bez pozornosti, bez lásky, bez péče uvadá každá rostlina. Bez pozornosti, bez lásky a zájmu trpí každé zvíře. Bez pozornosti, bez lásky a bez zájmu trpíme i my.

Co dělat, aby si vás váš partner všiml? Chovat se jinak? Změnit se? Líčit se jinak? Nechat se ostříhat? Změnit barvu vlasů? Jinak se oblékat? Změnit zájmy? Životní styl? Více o něj pečovat? Méně o něj pečovat?

Víte, pokud jste ve vztahu, jste v něm právě proto, že v době seznámení jste vašemu partnerovi imponovala taková, jaká jste. Jak vypadáte, jak se chováte, jak se oblékáte, češete, tím, co znáte a umíte, atd. Proto si Vás vybral. Jako originál. Proč by jej tedy měl nyní měnit? A proč byste se měla měnit vy?

A propos – opravdu si myslíte, že je nutné se měnit, aby si vás partner všiml? Co když je to úplně jinak?

Co když by si nás partner měl všímat právě proto, že jsme to my? Pro nás samotné? Protože jsme v jeho očích a v jeho srdci pro něj dokonalé a miluje nás tak? Miluje nás rozespalé, neučesané, s kruhy pod očima, miluje nás bláznivě se smějící i usedavě plakající … ? Opravdu si myslíte, že se musíte změnit, abyste dostaly lásku? Abyste si zasloužily lásku? Proč by měla být láska podmíněna změnou ve Vás? Proč by se měla láska zasloužit?

Láska přece JE. A je jí dost pro všechny.

Láska nehodnotí, neposuzuje, neklade si podmínky, naopak je trpělivá  a laskavá, bezvýhradně přijímající.

Ona nezkoumá, co by měla dělat.

Prostě JE.

Plyne. S lehkostí, radostí, souzněním, možná i hravostí. S obrovskou touhou a vášní.

Nic upachtěného, vydřeného , drhnoucího. Naučeného.

Vzájemně doplňuje oba partnery, jejichž duše spolu rostou, chrání se a pomáhají si. Pozornost a zájem v ní jsou přirozené, samozřejmé. A nikdy, opravdu nikdy nejde o boj či srovnávání, kdo komu co dal, nedal, měl a neměl.

Láska je  prostá. Stačí zavřít oči a otevřít srdce.