Muž, koučovaný klient, sedí proti mně na pohovce a nevěřícně kroutí hlavou. “Cože?” nechápe. “To je opravdu tak, jak říkáte?”

“Většinou ano” odpovím s úsměvem.

“To ale znamená, že jsem to celou dobu dělal blbě! A vůbec nechápal, co mi moje žena říká?” nešťastně sděluje.

“Asi ano.”

“Sepište to do knihy prosím. Pro nás. Pro chlapy. Manuál. Výkladový slovník na ženu” říká.

O čem se bavíme? O tom, jak často vznikají zbytečné konflikty mezi mužem a ženou. jen na základě nepochopení se. A mylného očekávání jich obou. (Proč je očekávání ve vztahu špatné a kam vás může dovést jsme probírali v mých předešlých blozích – podívejte se na ně 🙂 )

Uvedu situaci: Oba manželé se vracejí, každý sám, z práce. Oba po náročném dni, v práci měli konflikty, něco se řešilo, to toho byli vystaveni hluku z ulice, tlačenicím v obchodech, když nakupovali, dopravní zácpě a vřeštícím dětem bez přestávky a dokola se ptajícím PROČ??? Žena dorazí domů dříve. Zjistí, že netopí plynový kotel v jejich novém domku a rozbila se pračka. Zpanikařila. Bude to stát další peníze k již draze na krev placené hypotéce na dům. Přichází muž. Hned ve dveřích na něj chrlí informace a její obavy. Je zoufalá a nešťastná. “Nech mě bejt” zavrčí manžel. Měl těžký den a potřebuje si na chvíli vydechnout. Odstrkuje děti. Žena si toho všimne. Zvýší argumentaci i hlas. A tlačí na něj ještě víc. “Dej mně pokoj!!” křičí manžel a práskne za sebou dveřmi do ložnice. Hádka. Pro dnešní den je vymalováno …

Tak – pojďme si to rozebrat: Co si myslí a chce žena? Jsem tak unavená. Na všechno jsem sama. Cítím se sama. Všechno se sype. Bojím se, že nebudeme mít dost peněz na opravu toho všeho. A já jsem chtěla jet konečně na dovolenou. Těšila jsem se. A zas to nevyjde. Potřebuju obejmout. Potřebuju podporu manžela. Potřebuju si odpočinout od dětí. Potřebuju slyšet, že mi miluje. I když jsem přibrala po dětech. I když nestíhám být namalovaná a upravená. Potřebuju, aby mi více pomáhal s dětmi. Chtěla bych se vyspat. On mi nechápe. Chce jen sex. Nechce mi pomoct. Nic neřeší. Nechává všechno na mě. Jsem tak unavená. Jsem na všechno sama.

Co si myslí a chce muž? Ona mně nedá pokoj! Přece musí vidět,  že se vracím z práce vyšťavený, a ona mele a mele. Sotva jsem ve dveřích, už zase po mně něco chce. Kde na to mám brát sílu?

Ježíši!! Já nevím, co s tím mám dělat. Já to neumím sám opravit. Já nevím, kde na to vezmeme. Já nevím, co jí mám vůbec říct? Selhal jsem. Už zase. Zase jsem selhal jako chlap a živitel rodiny – vydělávám málo, nestačí to, žena není spokojená a šťastná. Vidím to na ní. Furt se hádá. Neumím opravit věci doma. Jsem k ničemu. Ona mi to pořád připomíná. Selhal jsem. Nestojí o mně. Odmítá se se mnou milovat. Odmítá mě. Nestojí o mou lásku. Nevím, co mám dělat? S… mě to! Tak budu mlčet. Tím nic nezkazím. Třeba se to uklidní. Třeba se to vyřeší. Třeba zítra po mně nebude nic chtít? Potřebuju klid. Chci mít klid. Potřebuju si sám v klidu ujasnit, co mám dál dělat. Co budeme dělat. Až pak jí to řeknu. Kdyby mi aspoň chápala. Vidí jenom to svoje. Nechce se milovat. Jsem sám.

Oba dva, muž i žena, se cítí nepochopeni a velmi osamoceni ve vztahu, přestože spolu žijí a vychovávají děti. Jak jim pomoci? Jak by to mělo být správně? Situace popsaná výše, žena chrlí na manžela informace o tom, co se rozbilo a o jejím stresu … tlačí na něj (ne vědomou silou, aby zareagoval. Sama vystupuje ze své ženské role klidu, bezpečí a přijetí do (ne) vědomé agrese, tlaku a neklidu. Sama si sebou není jistá, podceňuje se, nemá se ráda.  Muž je tím donucen ustoupit z jeho mužské role, a protože je současně sžírán pocity selhání díky jeho nízkému sebevědomí a sebehodnocení, vstoupí do role dítěte, a reaguje klackovitě a emočně (vztek, hněv, podrážděnost, slabost). Tudy cesta nevede.

Jaká je ta správná? Žena potřebuje slyšet, že jí muž vnímá, porozumí a chápe (“To je strašný, že se to rozbilo, vidím, že máš starost, viď?”). Že v té situaci není sama a má vedle sebe manžela, Chlapa, který jí pomůže. Že jsou na to spolu. (“Neboj se, to zvládneme! Vím, že Ti to dělá starost. Vyřešíme to.”). A že jí miluje. (Muž OBEJME ženu).

Pozor!!! Žena po muži obvykle nechce NIKDY teď, okamžitě a IHNED řešení a vyřešení problému!!! To muži opravdu nemusejí, a zejména ne v první chvíli, dělat!! Žena chápe, že sám muž neví, jak situaci honem řešit, a musí si vše rozmyslet. Ona chce jen vědět, že jí muž vnímá, rozumí, chápe jí a že na problém není sama, ale jsou spolu dohromady oba dva, a že jí on pomůže. A extrémně důležitý význam OBJETÍ? O něm si povíme příště.

Rada pro muže – když nevíš, OBJÍMEJ. Můžeš mlčet, ale OBJÍMEJ. Vroucně a vášnivě. A když víš – OBJÍMEJ o to více .… 😉