Dovolená. Jedno z nejsladších slovíček, které znám. A ke kterému se upínám vždy, když je v práci velký shon a mně se zdá, že už nemohu a nevydržím ani zlomek zátěže navíc. V tom okamžiku si vždy říkám: „Ještě vydrž, už jen …. pár dnů, a odpočineš si.“ Také to tak máte?

Vzpomínám na jednu z prvních cest do Benátek, které s manželem milujeme. Oba jsme večer před odletem přišli z práce unavení, den blbec – znáte to, notně nenaladění a vyčerpaní. Stačilo málo, a byl oheň na střeše. Balila jsem tehdy kufr tak, že na jedné polovině byly věci mé, na druhé manžela. To proto, aby v případě afektu bylo možné rychlostí blesku příslušnou polovinu vzít a vyhodit. Nebyla jsem si totiž jistá, zda v daný okamžik poletíme oba, protože reálně hrozilo, že zabijeme jeden druhého (žert).

Na letiště jsme tehdy odjeli oba a oba i odletěli. Pamatuji si však, že ani den po příletu do tohoto skvostného města s pověstnou atmosférou jsem nebyla v pohodě a na otázky mého muže, který se ptal, co mně je? (protože – my ženy to známe – ve vteřině zapomněl, že by se kdy nějaká neshoda udála) jsem cedila skrz zuby jediné slůvko: „Nedejchej!“ …. 😀

Takže takové věci se dějí 🙂 Všem.

Představte si, že prožíváte veliký shon, jak těsně před dovolenou vše obstarat, zařídit, nakoupit, v práci odevzdat úkoly a ideálně nechat po sobě čistý stůl, zabezpečit stárnoucí rodiče, sbalit všem, doma nic nezapomenout a vyjet.

V hlavě máte představy o romantickém západu slunce na pláži, kdy jen šumí moře, na obzoru rybářská loďka, a jen vy dva, velmi něžně a romanticky naladění… o nádherných snídaních po dosyta prospané noci, kdy nerušeně jíte a vychutnáváte krásy probouzejícího se letoviska, o žhavém písku a teplé vodě, o slunci, o spoustě smíchu a zábavy … zatímco do reality vás dostane zvracející mladší dítě, to starší křičí na střídačku „Kdy už tam budeeééém“ a „Já se nudííííím“ a partner vedle vás nasupeně vzdychá, že tohle tedy vůbec neměl zapotřebí.

Ani po příjezdu do destinace to není zalité sluncem: Kvalita hotelu úplně neodpovídá, protože jste dostali jiný pokoj, než jste chtěli, u večeře se tísníte – jeli jste v hlavní prázdninové sezoně přece, a váš návrh na romantickou procházku na pláži při západu slunce váš partner shodí poznámkou, že si dá pivo a bude se dívat na fotbal v televizi.

Co s tím? (A jak se navzájem nezabít?)

1. Nemějte představy. Vůbec. Žádné.

2. Nemějte očekávání. Vůbec. Žádná. (Přečtěte si blog věnující se tématu očekávání – Projekce)

3. Zopakujte si body číslo 1 a 2.

4. Máte li absťák po dovolené a dlouho jste na ní nebyla, jeďte na před-dovolenou s dobrou kamarádkou či partou, sama a bez partnera, kde si můžete zčásti užít to, po čem toužíte.

5. Zkuste respektovat přání ostatních členů a dejte si navzájem prostor – tak často, jak jen to půjde.

6. Netrvejte na tom, abyste všechny aktivity dělali spolu a dohromady – ne každého totiž budou bavit stejně.

7. Naopak – můžete se rozdělit a věnovat se každý tomu, co mu dělá radost. Včetně, a nebo spíše právě, vašich dětí.

8. Dovolená je od slova dovolit si – dovolit si to, co normálně nedělám či nemohu dělat – pozdě vstávat a chodit pozdě spát, dopřát si bohatou snídani, krásně se obléknout a jít jen tak do města, radovat se na výletech, při sportu, dopřát si večeři venku, jít do kina, na kávu s kamarádkou.

9. Neplánovat. Nechat věci i čas plynout. Odložit mobily i počítače, a jenom být.

10. Zkusit nové, třeba i kdysi vysněné aktivity, navzdory myšlenkám o tom, že se to již pro vás nehodí a že byste se měla chovat dospěleji.

11. Radujte se a žijte. Naplno. To je celé. A chcete li, pak vše, co jste prožili, sdílejte s blízkými.

Tak – užijte si jí. Vaši dovolenou.