Zařekla jsem se, že už o Covidu psát nebudu. Bylo mnoho napsaného, řečeného, a měla jsem pocit, že je to házení hrachu na zeď. Navíc moje texty budily často velmi negativní reakce u mých blízkých, kteří mají na věc zcela opačný názor. Jenže jak se říká – nikdy neříkej nikdy. A tak jsem tady s textem o Covidu znovu. Tentokrát o tom, jak se z nás stávají furianti. A že my Češi pro něj máme obzvláštní vlohy!

Znáte ten pocit, že vás něco nebetyčně štve, po pravdě nic moc s tím nemůžete udělat, rozumem to víte, dokonce i rozumem tak nějak chápete, že je to omezení asi správně, ale emočně s tím nejste vyrovnaní a vzbuzuje to ve vás vztek a zlost? Co uděláte? Možná něco roztřískáte, možná budete nadávat, možná budete křičet, a možná vás napadne klukovina. Klackovitě se postavit tomu opatření a dát najevo, že “takhle tedy ne”. Furiantství. Něco ve stylu demonstrací v Praze bez dodržování preventivních opatření (bez roušek, bez rozestupů … ). Podotýkám, že nikterak nekomentuji názory dotčených a jejich “právo na svobodu”, ale komentuji jen a pouze jejich chování a bezohlednost.

Proč bezohlednost? Protože tím nedodržováním preventivních opatření si koledují o nákazu, kterou pak, možná vědomě, možná nevědomě, budou roznášet dál, a ohrozí tím tak životy a zdraví jiných lidí. Jejich blízké nevyjímaje. On je totiž rozdíl mezi touto klukovinou a mezi zodpovědným dospělým chováním… A velké shromažďování, kam patří i demonstrace, v dnešní době klukovinou jsou.

Víte co, já tu naštvanost chápu! Protože i se mnou cloumají emoce. To když čtu další opatření vlády, při kterých zůstává můj rozum stát, protože s epidemiologií ani s raciem nemají mnoho společného a rozvolňování ve stadiu narůstajících záchytů pozitivit opravdu není moudré.

Pozor!!! Neříkám úplná omezení, jen – rozvolňovat dle skutečné situace a s rozumem. V každém případě pustit malé provozovny a malé obchody, protože ti odnesli první i druhou vlnu pandemie nejvíc, a zároveň jsou schopni důsledně dodržovat a kontrolovat opatření u sebe i jejich zákazníků. A pokud nejsou, jejich problém. Šanci měli. Ale preferovat velké obchody před malými, pustit nákupychtivý dav do nákupních center není krok dobrým směrem. Zejména před Vánoci. Chybí jak kontrola ze strany státu, ta naše vlastní pokora a především zodpovědnost. Protože konzum … mocné zaklínadlo …

Chápu emoce podnikatelů, kteří jsou často na hranici jejich finančních možností. Slyšela jsem v ordinaci i mimo ni, kolik lidí nyní odmítá nechat se testovat, a to i tehdy, pokud mají příznaky, a argumentovat, že to nemá smysl, že zůstanou sami doma dva týdny a vše se vyřeší.

Nevyřeší přátelé! Přestaňte být prosím zahleděni sami do sebe a upozaďte vaše ego. Jde totiž o to, že Covid má poměrně dlouhou inkubační dobu, během níž nemusejí být vyjádřeny jeho příznaky, a tak se stane, že asymptomatičtí lidé jej šíří dál. Ona dokonce ta bezpříznakovost může u některých přetrvávat i po celou dobu onemocnění, což je sice pro ně relativně dobře (relativně proto, že i oni mohou podcenit riziko, které pro ně Covid nese, nezávisle na jejich věku a přidruženým onemocněním), ale pro ostatní špatně. Protože jej mohou šířit dál. Na testy se totiž dostanou a trasují většinou lidé v kontaktu s pozitivním, a to v době, kdy sami ještě nemají příznaky, tedy pro ně a jejich léčbu včas. Je zbytečné zahrávat si se svým i jejich životem a čekat na vyjádření symptomů … To pro nemocné či rizikové občany může být hraniční …

Hrdinstvím není ani to, že neuvedete dle pravdy vaše kontakty, pokud budete pozitivní.

Dalším z důvodů, s kterým se nepochopitelně setkávám, je skutečná obava o to, aby během výtěrů na PCR test či antigenní test (či potažmo během očkování vakcínou proti Covid) nebyl pacientům implantován zákeřným zdravotníkem do jejich mozku čip, který vy je posléze ovládal. Slyšela jsem i teorie, kdy se má nejprve prorazit kost oddělující mozek od nosních dutin, a čip implantovat na epifýzu.

Takže: Když jsem to slyšela poprvé, smála jsem se dost. Když jsem to slyšela podesáté, a to od lidí, kteří jsou téměř důchodového věku a jinak lucidní, začala jsem přemýšlet, co se s lidstvem děje, jaká paranoia se u nich vyvinula (pozor, jde už o psychiatrickou diganosu), že jsou ochotni těmto konspiračním lžím uvěřit.

Ubezpečuji vás, že nikdo vám výtěrovou tyčinkou kost neprorazí – to byste ostatně poznali setsakramenstky rychle sami – a nic neimplantuje. Možná to je škoda, protože někteří by trochu mozku navíc implantovat potřebovali 🙂 …

Zdravotníci nejsou vaši nepřátelé. A konzumní způsob nakupování, života a přehršel všeho, včetně dárků, nejsou Vánoce. Ty pravé Vánoce jsou uvnitř vás samotných.

Prosím – nebuďte falešnými hrdiny. Hrdinství nejsou demonstrace. Okázalé nenošení roušek a porušování protiepidemických pravidel. Či nechození na testy. Nebo neuvádění kontaktů.  Hrdinství je žít váš každodenní život v empatii, zodpovědnosti, laskavosti a úctě.

Všechny vlády světa nám mohou vzít spoustu věcí, cestováním počínaje a posezením v restauraci konče. Všechny vlády světa mohou opakovaně a dramaticky chybovat v opatřeních, která vydávají.

Všechny vlády světa mohou velmi chabě či vůbec podporovat už tak ubité malé podnikatele a nekompenzovat jim jejich ztráty. Všechny vlády světa mohou přezírat či nezvládat vztek, nespokojenost, obavy i naštvání lidí.

Ale nikdo, opakuji nikdo, nám nemůže vzít náš charakter, lidskost, lásku a naše credo, které nosíme v srdci. Chovejme se proto prosím podle toho.

Děkuji.