Miluju svátek svatého Valentýna. Miluju dívat se, když jdu městem, jak muži všech věkových skupin nesou květiny partnerce, vidím v jejich očích očekávání a lásku. Říká se mylně, že slavení svátku zamilovaných je hloupý zvyk nové doby. Ale ten svátek je velmi starý.

Myslím, že jakákoli příležitost k oslavě vztahu muže a ženy je dobrá. Že dávat si najevo otevřeně pozornost, projevovat si lásku a sdělovat své city je to nejkrásnější, co pro partnera či partnerku můžeme udělat. Že na to v hloubi duše všichni čekáme.

Ti šťastnější z nás tedy mohou snít a plánovat, co všechno 14.2. stihnou či stihnout chtějí. A ti, co mají momentálně méně štěstí v lásce? …. Nemusejí zoufat. Mám totiž zvláštní, možná hříšnou, myšlenku …. Všichni prožíváme v pozemské podobě Lásku jako vztah dvou milujících se bytostí na úrovni tělesné, duševní, emoční. Ale co když je Láska cestou? Cestou, jejíž cílem není jen naplnění emoční, fyzické a psychické, ale i duchovní Co když tyto pozemské přenádherné prožitky nás teprve staví do startovní pozice na Cestě k Lásce? Co když je Láska stav srdce a naší duše, jejich nastavení na zvolenou cestu, otevření se emocím, víra v to, že konáme dobře bez ohledu na výsledek v tomto pozemském životě? Že rozhodnutí mít v sobě Lásku a dávat jí všude kolem sebe je správné?

Věřím totiž, že Lásku si nejde objednat, koupit, vyvzdorovat, někde sehnat. Že na ní nemůžeme čekat a manipulovat s ní. To ona přijde, a ona je. A nebo není. Láska se sama rozhodne. Nic mezi tím. Žádná lítost, soucit …. sex …. kamarádství s výhodami …. nazvěme to, jak chceme …. Ano, je křehká. Ale pokud se jednou narodila, pokud už jednou přišla, a pokud milující srdce žije, láska se nedá zabít. Můžeme jí schovávat, uzamykat hluboko v sobě, ale nezabijeme jí. Naše srdce si jí bude pamatovat už navždy. I tehdy, pokud pozemský vztah skončí rozchodem …. a nebo tím, že jedna z milujících se bytostí zemře …. Protože i potom zůstane láska v našem srdci.

A nadále ho těší, obohacuje a vede dál životem. Jako by stála neustále po našem boku. Je přítomna tehdy, když sluneční paprsek políbí naše vlasy a hladí je, tak jako ruce milované bytosti. Když uslyšíme hudbu, kterou jsme slýchávali spolu. Když v horkém dnu lížeme zmrzlinu a víme, že právě tuhle on / ona miloval/a . Když se v noci probudíme s pocitem, že teď tady byl/a …. Vím, že je to smutné, když jí – třeba zatím – reálně nemáme. A že to velmi bolí, když víme, co jsme ztratili ….

Buďme však vděčni za to, že vůbec přišla …. naučme se nelpět na někom, ale naopak vážit si všech chvil štěstí, které jsme mohli prožít. A které určitě znovu prožijeme.…

Jestli můžete, dejte prosím lásku, kterou máte v sobě, dál …. Dnes …. A i další dny ….

Krásného Valentýna.