Tohle je autentický příběh. Skutečně se stal. Ne mně, přestože moje zkušenosti jsou bohužel velmi, velmi podobné….
Zdravotní sestra. Zkušená atestovaná záchranářka, která celý život pomáhala druhým. Zachránila sama s řidičem záchranné služby mnoho lidských životů, a počítala každou vteřinu, než dojel k místu neštěstí v rámci randes-vous systému lékař. Byli parta a dodnes se scházejí.
Stalo se, že rodina sestřičky potřebovala akutně pomoc. Sestřička dlouho zvažovala, zda volat záchrannou službu, nechtěla obtěžovat, ví, jak kruté a těžké služby mimo město mohou být, ale protože se zdravotní stav nemocného zhoršoval, nezbylo nic jiného, než volat. Velmi brzy přijel lékař, který správně vyhodnotil situaci a těžce ohroženého pacienta na místě zaléčil a transportoval
do nemocnice. Ještě sám aktivně volal sloužícímu lékaři na příslušném oddělení, že jde o příbuzného sestřičky ze záchranné služby, přece si na ní také pamatuje, že?? Sestřička byla velmi vděčná a věděla, že se její příbuzný dostane do nejlepších rukou.
Jaké bylo její rozčarování, když pacienta nechali několik hodin čekat před příjmovou ambulancí, během hospitalizace mu nedali léky, které potřeboval (se slovy, že si je má dojít sám koupit do nemocniční lékárny) a při propuštění jej jako psa vyhodili na studenou chodbu, kde jej nechali čekat jen tak v pyžamu, s osobními věcmi v papírové krabici, protože teď ihned honem potřebovali jeho postel pro jiného pacienta.
Celý život svědomitě pracovala, byla pečlivá, důsledná, vždy dělala mnohem více, než bylo v jejích silách, cizím pacientům obětovala svůj volný čas i čas, který mohla využít pro rodinu, aby se nyní setkala s přezíráním, nezájmem, lhostejností kolegů. Pociťuje zklamání a hořkost.
Proč tohle vše píšu? Abyste jako pacienti věděli, že i zdravotníkům se dějí podobné věci, jako vám.
Abyste věděli, že většině zdravotníků velmi záleží na vašem zdraví a udělali by cokoli, aby vám ulevili a mohli pomoci. Abyste věděli, že zdravotníci o vás dnes a denně bojují, a že je mrzí, když vy ke svému zdraví přistupujete laxně a nebo když je jedním slovem odsoudíte jako ty neschopné, protože vy si to přece umíte zařídit jinde a lépe ….
Je snadné soudit, když vůbec netušíte, co se má nebo nemá udělat a jak postupovat….
A pro zdravotníky, kolegy – podobné pocity marnosti prožíváme všichni. Mimo jiné i proto, že naše nasazení a sebeobětování je mnohdy veliké a neadekvátní situaci. Myslete především sami na sebe a dělejte radost sami sobě. Nikdo jiný to za vás neudělá.
Hezký den.