Lidská vůle je nezměrná. Dosahuje až takových rozměrů, že pomáhá přežít v extrémních podmínkách, vyhrává zdánlivě prohrané bitvy a nastupuje tam, kde naděje a víra umdlévají. Extrémnost našeho nasazení je neuvěřitelná a úzce souvisí s tím, že dosáhneme cíle, který se nám již ztrácel. Ať už je to sportovní výkon, pracovní pozice, zhubnutí do plavek či okouzlení protějšku a získání jeho pozornosti – doslova za každou cenu.

Existují pověstná znamení zvěrokruhu, pro které vůle, trpělivost, nezlomnost  a tah na branku jsou typickými poznávacími znameními. Že, milí Býci?? Ale i ostatní znamení zvěrokruhu se občas nedají zahanbit. Myslím, že každý z nás by mohl vyprávět.

Otázkou ale je, zda je to dobře? Zda obrovský tlak, vůle, nasazení, a jistá urputnost jsou správně? Zda bychom se spíše neměli sklonit, přijmout současný stav věcí a v pokoře nechat nebesa konat?

Stává se totiž, že občas přechytračíme osud, vyhrajeme, dosáhneme svého. Napadlo vás někdy, za jakou cenu? Počínaje osobní únavou, vyčerpáním, extrémním úsilím i jeho délkou a konče …tím nepopsatelným hořkým pocitem, že jsem sice zvládla (a po jak dlouhé době) výzvu osudu, dosáhla jsem svého, ale …podvědomě vnímám, že to není úplně v pořádku. Rozhodně ne tak, jak bych sama chtěla. Trochu hořké vítězství …

Například mohu toužit po nějaké pracovní pozici. Dřu jako kůň, vzdělávám se, vypracuji požadovanou prezentaci v mnohem větším rozsahu a podrobněji, než požadují, vím, že by na místo měl nastoupit služebně starší kolega, ale dostanu jej já. Počáteční opojení z toho, že jsem to místo urvala (doslova, rock it!), záhy vystřídá vystřízlivění a nespokojenost s tím, že vlastně práce není to, co jsem si představovala…

To samé, a mnohem hůře, ve vztazích… Znám páry, kde jeden druhého doslova urval. Menšími a většími manipulacemi se vlísal do jeho přízně, a pak věci zaonačil tak, že vznikl vztah, narodily se děti, pořídil se majetek … a z toho se pak špatně vycouvává…

To, co být nemá, bezpečně poznáte: Věci nejdou tak, jak byste si přáli. Vše drhne, zpožďuje se, nastávají další a další komplikace, vy nestíháte, za cenu velkého úsilí postoupíte vždy jen o píď, a stejně se opět něco po… kazí. Může vás zastavit vaše zdraví, nebo i psychika. Ostatní vám dávají najevo, že vás v tom snažení nepodpoří a vy máte pocit, jako by se proti vám spiknul celý svět. A v klidu, než usnete, vás trápí myšlenka, že je to vlastně dobře, že se nedaří, protože.. co když to tak být nemá?

Víte totiž sami nejlépe, že věci, které mají být, se dějí v podstatě samy. Jste v obrovském FLOW, události plynou, v podstatě se nemusíte ani snažit, a vše do sebe zapadá a navazuje, jak má. Vnímáte radost, štěstí, máte mnoho energie a nevnímáte čas, když pracujete na tom, co vás baví a jde vám samo. Říká se, že samotný Vesmír se spojí, když se věci mají stát, chcete li, když se dvě dosud oddělené duše mají potkat a být spolu.…

A tak? Co dělat? To není o tom, že bych vás nabádala k tomu, aby jste nedělali nic. Naopak.

Jen prostě – musíte vycítit (a bezpečně to poznáte), kdy se věci daří a kdy už ne. A pokud ne, a vy máte sžíravý pocit, že je do divné, jako by to být nemělo, prostě – vyčkejte! Dejte si pauzu. Odstupte od svého snažení i od problému, začněte dělat něco úplně jiného či jen tak odpočívejte.

Vím zcela jistě, že nebe vám dá znamení, až přijde váš čas