V minulém týdnu jsem několika lidem pěkně zdvihla mandle. Obrazně řečeno. To když jsem krátce po sobě sdílela dva zdravotnické texty, se kterými jsem bezvýhradně souhlasila – o domácích porodech a o případu malého chlapce, který onemocněl smrtelně nebezpečným tetanem díky tomu, že jej jeho matka nenechala naočkovat dle řádného očkovacího kalendáře.

Jsem lékařka. Nemohu to popřít. Čekat ode mě, že zapomenu na to, k čemu jsem byla vychována a vzdělána, není moc reálné. Nemám na mysli slepé adorování západní medicíny, i já s ní v lecčems polemizuji. Ale mám na mysli pouze a jen moje vzdělání k ochraně života a zdraví lidí, zejména těch bezbranných.

Nebudu rozvádět podrobnosti obou případů, to patří na mou medicínskou stránku. Jde mi o to, že jsem byla označena jako velmi netolerantní, agresivní a možná zpátečnická. Úplně si to nemyslím 🙂

Respektive – myslím si, že jsme se naučili zaměňovat toleranci za absenci zdravého rozumu, za slepé přitakávání něčemu, co je evidentně špatně, a hlavně – k toleranci nám chybí jedna veledůležitá součást. Která? Zodpovědnost, přátelé. Zodpovědnost za své konání, chování, za sebe sama i za ty, kteří nám byli svěřeni.

Dobře se rozhoduje a vymýšlejí alternativní způsoby medicínských úkonů, když je můžeme konat beztrestně, s vědomím, že máme přece bezplatné (socialistické) zdravotnictví, které vždy MUSÍ pomoct, okamžitě, ihned, na písknutí, a vždy musí vyléčit a uzdravit. Jenže – není tomu tak vždy.

Dodnes existují smrtelné komplikace, onemocnění , kde ani sebešpičkovější tým lékařů nic nezmůže. A zbydou jen oči pro pláč…

Říká se, že co sám nechceš, nečiň druhému. Ohrozili byste něčí život??

A také se říká, že když něco nevíme, můžeme si představit, jak by to asi vypadalo, kdyby se daná možnost splnila. Se všemi důsledky z ní plynoucími. Umíme si představit, že se něco v medicíně nepovede a my poneseme plnou zodpovědnost?

Lékaři – na rozdíl od laiků – mají ucelené vzdělání právě proto, aby mimo jiné dokázali předvídat a včas omezit rizika pro pacienta na minimum.

Zkuste být tolerantní k mnoha desetiletími ověřeným pravdám a pokorněji přijměte to, co funguje. Netvrdím neměnit to vůbec – vždy se dá spousta věcí vylepšit, ale – pouze si připustit, že existují odborníci, kteří dané věci rozumějí lépe než já a mají s ní i větší zkušenosti.

Toto platí ve všech odvětvích lidské činnosti.

I v medicíně 🙂